V myšlenkách se vracím neustále do tropického Pantanalu, místa, které je mému srdci nejbližší. V tomto týdnu jsem dostal zajímavou nabídku zúčastnit se natáčení dalšího dílu Travel Journalu a seznámit tak diváky s krásou tropů v Brazílii. Musel jsem se na chvíli posadit a utříbit si myšlenky a vrátit se do divoké jihoamerické pampy, kde jsem strávil příjemné chvíle pozorováním tamější nespoutané přírody.
Život na řece Rio Negro
Černohnědá řeka Rio Negro, krásná a smrtící zároveň. Řeka Rio Negro se táhne jako had od severu k jihu rozlehlou krajinou tropického Pantanalu. Pokud to čas jen trochu dovolí, snažíme se trávit co možná nejvíce času fotografováním na obou březích řeky Rio Negro. Řeka Rio Negro se považuje za cenný zdroj fauny a flóry a je jednou z mála řek, která není prakticky po celém toku tropickým Pantanalem zasažena novodobými projevy naší civilizace. Tok celé řeky se vyznačuje vysokým stupněm čistoty a známkou nejvyšší je řeka oceněna v podobě výskytu vzácné vydry obrovské, která byla na mnohých místech Brazílie téměř vyhubena. Řeka skýtá neuvěřitelné přírodní bohatství a skutečný ráj pro fotografy divoké přírody.
Lodí po řece, lovcem ranního světla
Loď nebo auto, tak jako každý se rozhoduji, v mém případě spíše je to o tom, co na mě zbude, jestli jít ráno na loď, nebo si vychutnat ranní východ slunce v pravé jihoamerické pampě. Tajně doufám, že na mě dnes vyjde loď, protože se hrozně moc těším znovu do malé zelené laguny, která se nachází v jednom z mnoha meandrů mohutné řeky Rio Negro. Prší, tak jako každý den v tropech, zažíváme peklo pravého Pantanalu v podobě přívalového deště, ale nikdo se nevzdává. Rána jsou tady v období května velmi chladná, proto jsme zabaleni do goretexu od hlavy až k patě. Už poněkolikáté se snažíme vyrazit těsně před východem slunce a zažít krásný a prosluněný den na řece. Ranní řeka je doslova lemována ledňáčky, ibisy, čápy, papoušky a dalšími zástupci živočišné říše, kteří čekají jen a jen na nás. Paprsky slunce začínají pomalu olizovat špičky stromů a já se pokouším ve změti zeleně vyhledat první oběť. Úkol je to velmi snadný, ledňáčků je tady skutečně hodně a stačí si jen vybrat. Krásné ranní sluníčko barví všechno a všechny do odstínů všech možných barev. Pomalu se blížíme k naší první zastávce, kde máme možnost spatřit první vydry obrovské. Typický zvuk doprovází naši loď celou cestu směrem k dalšímu ohybu řeky, kde nám vydry výhrůžně zapózují a rozloučí se s námi.
Voda je život, život potřebuje vodu
Je chladné ráno, husté mraky nevěstí nic dobrého, přesto naděje nikdy umírá. Každá chvíle, kterou mohu trávit na lodi za rozbřesku, pro mě znamená opravdu mnoho, nikdy dopředu nevím, co nám tropický Pantanal přichystá. Stačí jediná krátká chvilka a nečekaně se stáváme svědky dalšího přírodního zázraku v podobě ranního deště, mlhy a vycházejícího slunce. Emoce propukají naplno a všechny nás začíná svrbět prst na spoušti. Motory našeho plechového kamaráda na chvilku rázem utichnou, před námi se z ničeho nic objevil nádherný exemplář amazoňana žlutobřichého, který si ve větvích stromů na břehu řeky vychutnává svoji pozdní snídani. Po krátké chvíli se jich objevuje celé hejno a zvuk mojí závěrky se snaží přehlušit všechny papoušky v okolí. Za nedlouho se strne hustý liják, který skončí stejně rychle, jak z nenadání přišel a já se rozhoduji pokračovat dále po řece. Každá trčící větev z řeky je místem zásadního sporu velkých rybaříků, kteří soupeří o nejlepší místo k lovu. Naše loď se pomalu přibližuje k místu, kde včera dováděly vydry obrovské. Chvíle napětí střídá nelítostný boj s moskyty, dlouhé čekání na vydru se začíná měnit v opravdu krvelačnou hostinu. Pro dnešek se vzdávám, moskyti vyhráli, raději se pomalu vydáme na další dlouhou cestu po řece, na které nás čeká určitě něco zajímavého, o tom ale zase někdy příště.
Pantanal je vskutku nesmírně zajímavé místo, na jednu stranu křehký ekosystém soupeřící o svoji přízeň bohů a na straně druhé drsný, ale přesto kouzelný, kus země. Prostřednictvím Travel Journalu Vás s ním velmi brzy rád seznámím.
Související články o Pantanalu:
Michal Jirouš | PhotoNature.cz 09.11.2010