Nápad mi vnukl server Fotoaparat.cz, kde jsem v poslední době viděl velmi pěkné fotografie, bohužel ale hodně bídně zpracované. Je to ale velká škoda, když už člověk investuje čas a svoji vlastní námahu na vytvoření fotografie, měl by si také dát stejnou námahu s její výslednou úpravou.

Trocha historie na úvod
S příchodem digitální fotografie se nám všem otevřela neuvěřitelně velká vrata, která by se dala snadno pojmenovat: digitální úpravy fotografií. Velká spousta fotografů si nemohla zpočátku na podobné kousky zvyknout, naštěstí postupem času doba digitálního temna, jak jeden z mých kamarádů velmi trefně nazývá dobu analogových fotografií, byla velmi rychle zadupána do země nástupem digitálních technologií. Posuzovat všechno to dění kolem, mě určitě nepřísluší, nerad bych se pouštěl do přímého srovnávání digitálních technologií vůči technologiím analogovým, na to jsou tu zcela jistě studovaní lidé, kteří o problematice vědí mnohem více než já. Pro mě znamenal nástup digitálních technologií velké plus, velmi rád sedím hodiny u počítače a zkouším nové a nové věci v oblasti úprav fotografií. Sérií článků bych Vám velmi rád předal co možná nejvíce zkušeností, které by Vám mohly při finální úpravě fotografií velmi pomoci.

Strašák jménem ISO, aneb digitální šum v praxi
Mnozí fotografové, jak profesionálové, tak i nadšenci, se potýkají s jedním základním limitujícím faktorem, jménem ISO. Nebudu se zdlouhavě pouštět do technického rozebírání vzniku a potlačení digitálního šumu, protože to rozhodně není cílem této malé recenze, ale pokusím se Vám poradit, jak ho nejlépe eliminovat. V dnešní době jsou všechny nové přístroje, a to i nižších tříd, vybaveny snímači s vysokou citlivostí, a tak se dá s nadsázkou říci, že je možné s novým přístrojem fotografovat takřka za tmy. Mnozí začínající fotografové s nastavením, zpracováním a vůbec všemi znalostmi okolo fenoménu ISO zpočátku hodně bojují, sám jsem si tím také prošel. Otázka ovšem zní, má to vůbec smysl, vždyť moderní přístroje dokážou zpracovat v praxi velmi pohodlně hodnoty ISO, např. 3200 a výš, a na výsledné fotografii, myslím tím samozřejmě tištěnou verzi, nemáte šanci prakticky jakýkoliv digitální šum vůbec spatřit. Další na řadu potom přichází samotný postprocessing, kde se dají dnes pomocí velmi sofistikovaných metod pořídit takřka zázraky a vytěžit i z velmi „pokažené“ fotografie úplné maximum. Každý určitě dobře ví, že nakonec to není tak snadné a určitě je potřeba celou problematiku velmi dobře znát, nastudovat, ale zejména potom pochopit v praxi. Pokud dodržíte jen několik málo rad už při samotném pořízení fotografie, potom se nemusíte strašáka jménem „vysoké ISO“, vůbec obávat.

Jak na ISO a šum v praxi, aneb čeho se vyvarovat
Každá sebelépe napsaná recenze Vám bude v terénu naprosto k ničemu, pokud Vám někdo přeci jen nepředá alespoň pár rad, tipů a triků, jak na to. Sám jsem si celým vývojem prošel a tak se budu to něco málo, co jsem se za ta léta naučil, snažit předat v pár větách Vám všem. První, a zároveň nejdůležitější věc, je pochopit princip vzniku digitálního šumu při samotném fotografování. Nebudu zabíhat do nějakých sáhodlouhých technických detailů, to si můžete snadno nastudovat mnohem detailněji na internetu, a proto se vrhneme rychle přímo do praxe. Na co si tedy dát pozor a co a jak nastavit. Každý průměrný fotograf, který si pořídí digitální fotoaparát, určitě ví, jak ISO na svém přístroji nastavit a co jeho zvyšování a snižování znamená v praxi, proto tuhle kapitolu přeskočím. Kdyby se náhodou přeci jen někdo našel, odkážu ho na studium základní literatury o fotografování s digitální zrcadlovkou, kde se podrobně dočte vše, co ISO a šum znamená.

Prvním krokem a radou je co možná nejlépe snímek exponovat. S tím souvisí zase celá problematika, proto jen ve zkratce. Pokud se rozhodnete fotografovat cokoliv, je velmi důležité, abyste se naučili správně exponovat, správně využít přirozeného světla a pokud světlo není, dopomoci si bleskem tak, aby se na výsledném snímku projevilo co možná nejméně expozičních vad. Expoziční vadou myslím zejména silně podexponovaná místa, velké přechody mezi světlem a stínem, hluboké stíny na hlavním fotografovaném objektu, no prostě všechno to, co může tvorbě digitálního šumu napomáhat. Velmi důležité při fotografování je, abyste se dokázali na pár sekund odpoutat od hlavního fotografovaného objektu a naučili se vnímat celou fotografovanou oblast, a zejména pak části, kde vznikají všechny možné expoziční neduhy. Většina začínajících fotografů si to ani neuvědomuje, zarputile se věnuje pouze fotografovanému objektu a ostatní důležité věci ho přestávají v daném okamžiku zajímat. Pár rad pro začínající, pokuste se před vlastním fotografováním soustředit na úhel pohledu, pozadí a překážky, všechno to, co může výslednou expozici ovlivnit. Někdy opravdu stačí jen nepatrně změnit úhel, pozadí a popředí, přesně tak, aby na výsledné fotografované scéně nevznikaly situace, kdy si s velkým dynamickým rozsahem fotografované scény nemůže digitální fotoaparát poradit. Většinou se jedná o velké kontrastní plochy, tmavé, nebo bílé, kde právě vznikají ty základní expoziční problémy. Proto si osobně myslím, že pokud se chcete naučit co možná nejlépe fotografovat, první věc, kterou musíte zvládnout, je určitě právě tajemství nejlepší expozice. Až docílíte toho, že budete mít svůj vlastní expozimetr zabudován v oku, potom se můžete lehce oprostit od technického zvládání fotografie a věnovat se tak její kreativní části, v terénu na to stejně není čas něco složitě a bez znalostí nastavovat. Jak tak koukám, tak jsem zase trochu odbočil, ale to není nikdy na škodu. Moje vlastní rada tedy zní: první krokem, jak se zbavit problému digitálního šumu je, co možná nejlépe exponovat. Já to osobně například řeším tím, že se snažím fotografovat vždy na hranici „přepalů“, tím se mi vyřeší velká spousta problémů, pozor ale na červený kanál, pokud to přeženete v červeném kanálu, je konec a kresbu už nezachráníte. Naopak, pokud to světelné podmínky nedovolují, pak si snadno vypomůžu bleskem, což dělám velmi často. Nesmí se to však moc přehánět, aby potom celá fotografovaná scéna nevypadala příliš „ploše“, stačí tedy jen lehce s kompenzací expozice na blesku (většinou stačí hodnota -3 až -2) vytáhnout tmavé a hluboké stíny. Jiné je to samozřejmě například při fotografování krajiny a všude tam, kde jsou velké kontrasty záměrem fotografa.

Druhým krokem a radou je, vypnout některé funkce ve fotoaparátu. Začnu asi tím, co způsobuje šum nejvíce a to je softwarové doostřování přímo ve fotoaparátu. Pokud Vám mohu radit, tak vypněte všechny funkce, které souvisejí s doostřováním. U fotoaparátů Canon to bývají především Picture Style módy, které umožňují při fotografování, jak do RAW, tak do JPG, nastavit hodnotu doostřování 0-7. Já osobně ji mám vždy na 0, protože si chci sám rozhodovat o tom, co bude na fotografii ostré a co ne. Zásadně tedy doostřuji až v příslušném software, nikoliv ve fotoaparátu. Se zvyšující se hodnotou, se dramaticky zvyšuje i podíl barevného šumu. Další logickou věcí z hlediska šumu je vypnutí funkce potlačení šumu při vysokých ISO hodnotách. Tady platí stejná věc jako u doostření. Nechci, aby za mě fotoaparát „žehlil“ šum, který si potom dále zpracovávám v příslušném softwaru a navíc, za žádnou cenu nechci přicházet o detaily, které se prokazatelně ztrácejí se zapnutím této funkce. Vím, že tahle funkce bude zajímavá pro začátečníky, kde za ně úspěšně šum odstraní fotoaparát, sice za cenu ztráty detailů, ale pro někoho to nemusí být třeba rozhodující a má rád fotografie vyžehlené a bez detailů. Dělám si samozřejmě legraci, ale naučte se správně exponovat a tuhle funkci nemusíte prakticky vůbec používat, navíc šum odstraníte velmi efektivně v příslušném softwaru a na místech, na kterých to chcete jen Vy a ne Váš fotoaparát. Další takovou funkcí je Dynamic light optimizer, D-lighting, a já ani nevím, jak to všichni výrobci označují. Opět, tuhle funkci mám zásadně zakázanou. Je sice krásné, že fotoaparát dokáže asi o 18% „roztáhnout“ dynamický rozsah ve středních tónech, ale zase, když exponuji správně, nemusím využívat softwarovou funkci, která nemile zvyšuje hladinu barevného šumu v podexponovaných místech. Je sice pravda, že jsou situace, kde konkrétně tahle funkce najde uplatnění, ale svatby zrovna nefotografuji a tak ji nechávám opět vypnutou.

Softwarová úprava a odstranění šumu, co a jak a čeho se vyvarovat
Na tuhle část článku čeká opravdu hodně lidí, denně dostávám velkou spoustu dotazů, jak nejlépe odstranit šum z Vašich fotografií. Nakonec jsem se rozhodl to velmi podrobně popsat v následujícím článku a naučit Vás alespoň jednoduché základy, jak se nejlépe s digitálním šumem vypořádat. Pokud se rozhodnete bojovat s digitálním šumem, jako základ si vždy vezměte moje úvodní slova z předchozích odstavců, pokud je dodržíte, máte z poloviny vyhráno. Bohužel ne vždy se povede snímek ideálně exponovat a Vy budete nuceni potýkat se s problémem digitálního šumu a klást si základní otázku, půjde šum efektivně odstranit, nebo ne.

Efektivní postup, jak se zbavit šumu
Při odstranění digitálního šumu se můžete spolehnout na několik možností, které Vám nabízí mnoho různých programů a dalších mocných nástrojů, které se věnují pouze a jen digitálnímu šumu. Já si postupem času vypracoval několik různých variant a postupů, které se Vám pokusím nastínit. Pokud se rozhodnete digitální šum z výsledné fotografie odstranit, máte několik možností, jak to udělat.

1. Odstranit šum z výsledné fotografie pomocí dodaného softwaru k fotoaparátu (Canon DPP, Capture ONE, Zoner Photo Studio, Noise Ninja, ….).

2. Použít trochu složitější a sofistikovanější postup, pomocí programu Adobe Photoshop a nástroje, vrstvy.

Canon DPP, Zoner Photo Studio, Capture One, Noise Ninja a ti druzí
První varianta je velmi vhodná pro úplné začátečníky a je také velmi jednoduchá. Určitě ji znáte všichni a myslím, že není třeba se jí nadále věnovat. Tahle metoda má jednu velkou, a pro mě hodně podstatnou nevýhodu, celým postupem zasahujete i do míst, která nemáte pod vlastní kontrolou. Šum se potom odstraňuje z celé fotografie, a proto je tenhle postup pro mě naprosto nepřijatelný. Všechny výše uvedené programy odstraňují šum na podobné bázi, prostě a jednoduše zasahují do celé fotografie a tím bohužel ztrácíte cenné detaily z hlavního fotografovaného objektu. Šum se pomocí všech těchto programů odstraňuje velmi snadno a to za vydatné pomoci posuvníků v příslušné sekci. Tím, že zasáhnete do fotografie jako celku, ztratíte mnohdy důležité detaily, které ale ztratit nemusíte, a proto se Vás pokusím naučit odstraňovat šum pomocí jediného softwaru a jednoduchého postupu, který zabere jen několik málo minut a výsledek je naprosto nepřekonatelný.

Adobe Photoshop a vrstvy, základní a nepostradatelný pomocník fotografa
Naučím Vás pomocí jednoduchého postupu odstranit digitální šum tak, aby byla Vaše výsledná fotografie naprosto vynikající a velmi rychle upravená. K celému postupu bude potřeba pouze jediný program, Adobe Photoshop. Kdo ho nevlastní, tak asi nemá cenu dále číst a potom se i nadále bude spoléhat na postupy uvedené v bodu 1. Výhodou celého postupu je, že máte po celou dobu aplikace odstranění šumu celý proces pod kontrolou a odstraňujete digitální šum pouze lokálně, což je prakticky nejdůležitější na celém postupu a nezasahujete tím do hlavního fotografovaného objektu. Celý postup se dá aplikovat na různé druhy fotografií, jak na fotografie které připravujete na výstavu, tak i na fotografie které připravujete na web, či jiné formy prezentace. Míra úpravy již záleží jen na Vás. Celý postup zabere zkušenému uživateli počítače jen několik málo vteřin a úplnému začátečníkovi jen několik málo minut, není se tedy rozhodně čeho bát. Pokud Adobe Photoshop nevlastníte, máte možnost si stáhnout 30 denní verzi, kterou si můžete pořádně odzkoušet.

Nejrychlejší a nejefektivnější postup odstranění šumu v Adobe Photoshop CS4

1. Převedený a základně upravený soubor RAW, nejlépe uložený do souboru TIFF, otevřeme v programu Adobe Photoshop.

2. Klávesovou zkratkou CTRL+J vytvoříme novou vrstvu.

Takhle vytvoříme novou vrstvu.

3. V horní liště MENU, vstupte do záložky FILTR – ŠUM – POTLAČIT ŠUM.

Vyvoláme nabídku POTLAČIT ŠUM.

4. Poté se nám otevře dialogové okno POTLAČIT ŠUM, kde nastavíme pečlivě tyto následující hodnoty. SÍLA – na hodnotu maximální 10, ZACHOVAT DETAILY – na hodnotu 0%, nechceme zachovávat v pozadí a v odšumované části žádné detaily, REDUKOVAT BAREVNÝ ŠUM – 100% tuhle hodnotu opět na maximum, ZAOSTŘIT DETAILY – 0%, opět nechce na pozadí a odšumované oblasti zachovat žádné detaily.

5. Po nastavení hodnot, zmáčknete tlačítko OK a provedené úpravy aplikujete na vrstvu.

6. Tlačítkem ALT+Přidat masku vrstvy, vytvoříme černou masku.

Přidání černé masky. Černá maska přidána.

7. Stiskem tlačítka „B“ vybereme nástroj štětec.

8. Pravým tlačítkem myši vybereme druh štětce, měkký štětec a jeho průměr. Tvrdost necháme na hodnotě 0.

Nastavení nástroje ŠTĚTEC.

9. Poté už jen opatrně štětcem obkroužíme místa, kde chceme šum odstranit, pro kontrolu, zdali jsme něco nevynechali, je možné si u spodní vrstvy kliknout na tlačítko znázornění viditelnosti vrstvy (MALÉ OKO vedle náhledu vrstvy) a ihned uvidíme, kde jsme aplikovali odstranění šumu. Čím více a přesněji se Vám povede obkreslit štětcem hlavní objekt, tím lépe bude šum odstraněn. Pokud připravujete fotografii na web, není nutná taková přesnost a přechody můžou být velmi nepřesné, pokud však připravujete fotografii na výstavu, je nutné to udělat co možná nejpřesněji a velmi pečlivě. Výhoda celého postupu je, že jste nikde a nikdy nezasáhli do hlavního objektu a tím zůstaly zachovány všechny detaily a naopak pozadí se částečně rozmazalo a dokonale se odstranil šum.

Pečlivé odšumění pozadí mimo hlavního objektu a jeho kontrola pomocí OKA.

10. Klávesovou zkratkou CTR+E spojíte obě vrstvy a máte hotovo!!!

Na co si dát pozor, čeho se vyvarovat
Celý postup je možný udělat samozřejmě i úplně obráceně pomocí BÍLÉ MASKY a nástroje GUMA, je to potom úplně stejné, to jen pro ty, kteří se vyznají ve Photoshopu o něco více. Na co si dát především pozor. Nejdůležitější je přesnost práce se štětcem a hlavní je si dát pozor na místa, která by byla na výsledné fotografii hodně znatelná, při celkové aplikaci tak brutálního odšumění. Jedná se zejména o místa, které jsou tzv. v hloubce ostrosti, například vodní hladina pod volavkou, tráva pod zvířetem, tam všude není vhodné štětcem zasahovat, protože je to potom na výsledné fotografii příliš viditelné. Nechte ostré to, co má být ostré, zbytek můžete brutálně odšumět a rozmazat, tím více a lépe se hlavní objekt vypíchne od nepotřebného okolí. Horší je to například u odšumování například stříkanců od vody, na které použijete velmi krátký čas, nebo naopak padající vločky, na které použijete zase čas dlouhý, tady opět platí, neodšumovat a nerozmazávat, na výsledné fotografii by to bylo hodně poznat. Chce to určitý cvik a trocha praxe a časem to určitě poznáte sami, kam je vhodné štětcem aplikovat odšumění a kam naopak nikoliv.

Právě jsem Vám nastínil jednu z možností, jak se efektivně a rychle zbavit šumu ve fotografii. Jedná se pouze o jeden z mnoha základních postupů, který se mně osobně zalíbil nejvíce, a používám ho prakticky na úpravu většiny mých fotografií.

V dalším pokračování si budeme povídat o barvách, aplikaci barev, výsledné teplotě barev a míchání barevných kanálů. Něco málo se Vám pokusím nastínit o aplikaci barev a barevných profilů tak, aby Vaše výsledné fotografie získaly trochu té digitální šťávy. O tom ale zase někdy příště, teď bych se rád zase věnoval trochu fotografování, přeci jen jaro se blíží hodně rychle.

Související články:

Michal Jirouš | PhotoNature.cz 02.03.2010

Komentáře k článku