Musím s hlubokým nádechem poznamenat, bylo to super, byla sranda, pořádně jsem promrznul a nakonec, jak praví klasik ... „a vo tom to je“.

Setkání, kurz nebo banda lidí ve sněhu, nakonec je to jedno
Nakonec je to úplně jedno, jak tomu kdo říká. Pokud je člověk na jednom místě se stejně postiženými lidmi, kteří jsou ochotni v -20°C provádět mnohdy až krkolomné kousky, potom má opravdové štěstí. V tuhých mrazech, které na Vysočině panují dodnes, nejlépe člověka zahřeje smích, kterého si všichni užili opravdu hodně. Druhé extrémní setkání na sněhu jsem uspořádal pro svoje kamarády, se kterými velmi často fotografuji někde po světě a které jsem velmi rád poznal na svých dlouhých cestách. Celé šílená parta slibovala bezva strávený víkend a zajímavé nápady na fotografování a musím prozradit, dopadlo to skvěle.

Příliš mnoho kuchařů, zcela jistě vylepší polévku
Většina zná tohle přísloví úplně jinak, ale pro nás platilo, jak je výše uvedeno, čím více hlav, tím více šílených nápadů. Tento víkend jsem rozhodně nezáviděl Honzovi a Helče, protože naše představy o fotografování a chování dravců v terénu, mírně řečeno, byly opravdu v určitých chvílích skoro až bizardní. Zabořeni do půlmetrové závěje sněhu jsme se neustále dohadovali, co bude pro výslednou fotografii nejlepší, světlo nebo stín, sníh nebo větev. Co fotograf, to jiný úhel pohledu a jiný názor, proto mám tahle hromadná setkání velmi rád. Není nad to, když někdo vymyslí nějakou šílenost a polovina fotografů začne silně a hlasitě protestovat a druhá polovina už pomalu staví stativy do nejlepší pozice, zejména potom Radkovy šílenosti v protisvětle, to potom začíná opravdová mela. Radek má na rozdíl od mnoha fotografů, které znám, velice dobře vyvinutý cit a jiný úhel pohledu pro netradiční fotografie, a právě proto jsou jeho fotografie v určitém směru výjimečné.

Mráz, sníh a slunce
Slunce jsme si užili opravdu dosyta, to co nám chybělo předchozí víkend, to nám vynahradilo slunce bohatě v sobotu a částečně i v neděli. Jak správně poznamenal Honza, není vůbec snadné fotografovat při plném slunci a na sněhu, navíc většinou nějakého toho tmavého opeřence. Když hustě sněží, tak si všichni přejí slunce a potom zase naopak. Já měl to štěstí, že jsem si mohl odzkoušet oba případy a po pravdě nevím, co bylo lepší. Osobně si myslím, že každé počasí má něco do sebe a každý by si měl odzkoušet oba případy. Malinko se přikláním k názoru, že na slunci je to o něco složitější z hlediska expozice a hledání toho správného úhlu, než fotografování ve stínu lesa při husté vánici. V sobotu byl mráz opravdu tuhý, ráno se šplhala teplota skoro k -20°C a když se musíte chtě nechtě celý den válet ve sněhu, to je potom to pravé extrémní fotografování na sněhu. Než si to stačí fotograf vůbec uvědomit, kolik je právě hodin, zabrán do tvrdé práce s přemýšlením o vhodném záběru, den začíná pomalu končit a zmrzlý až na kost vymýšlí poslední šílenost. V našem případě to bylo fotografování sovice krahujové s posledním paprskem slunce a v protisvětle. Za velkého přispění „Radka vymýšleče“ a „Míry dýchače“, se to nakonec celkem zajímavě povedlo.

Honza a Helena Kuchyňkovi, takhle nějak vypadají ryzí profesionálové
Honza a Helča se snažili, seč jim síly stačily a já jim musím opravdu moc poděkovat, protože takovou práci, jako pro nás oba vykonali, to bych opravdu nikomu nepřál. S jejich naprosto profesionálním přispěním, se nám všechno povedlo dokonale zvládnout přesně tak, jak jsme si přáli. Navíc se mi líbí jejich přístup, když už to vypadá, že se blíží vysněný záběr a zvíře dokonale spolupracuje, nastane nenadálá chvíle, kdy je nutné okamžitě přestat, protože zdraví a tělesná kondice fotografovaných zvířat je na prvním místě. V tom se také oba dva liší od nás ostatních „fotografů“, zatím co by většina ještě dál fotografovala, oni myslí především na své miláčky, kteří tenhle mrazivý víkend, spolupracovali opravdu na jedničku, zejména potom orel mořský. Nejvíce se asi naběhal Honza a při dalším našem šíleném výmyslu jen nevěřícně obracel oči v sloup a velmi hlasitě mi naznačoval, abych příště nepoužíval slovo extrémní, když budu obdobné kurzy nabízet dalším zájemcům. Nevím jak je to možné, ale když něco naplánuji, tak to většinou klapne na jedničku a s nadílkou sněhu a mrazu to platí dvojnásobně.

Canon EOS 1D Mark IV, ostrý test
Na dva dny v týdnu jsem měl zapůjčený nový fotoaparát Canon EOS 1D Mark IV, bohužel ale na víkend se mi ho nepodařilo získat a tak jsem jen smutně poslouchal libé zvuky rychlé závěrky nových přístrojů Štefana a Lenky. Mohu Vám ale prozradit, že už i můj nový mazlík je na cestě a velmi brzy Vás všechny seznámím se všemi jeho vymoženostmi přímo z terénu. Sledovat kombinaci a rychlost ostření nového Canonu, ve spojení s objektivem Canon EF 200 f/2.0 L IS USM, je opravdová libůstka. Pokud bych mohl doporučit někomu nejlepší kombinaci na letovky, tak právě tohle magické spojení. Obrazová kvalita je naprosto vynikající a blíží se takřka kvalitě výstupu z fotoaparátu Canon EOS 5D Mark II. Pokusím se už velmi brzy oba moje favority postavit bok po boku v přímém souboji a tvrdě je porovnám, máte se tedy na co těšit.

Něco malého z mojí kuchyně úprav, cesta k dokonalé fotografii
Nejvíce se všichni většinou těšili na sobotní večer, kdy jsme se povídali něco málo o dokonalé úpravě fotografií pomocí vrstev v programu Adobe Photoshop CS4. Pro některé to byl dokonce hlavní důvod navštívit naše společné setkání a já pevně doufám, že jsem jim mohl alespoň trochu pootevřít cestu k úspěšnému zvládnutí základů zpracování kvalitních fotografií. I tady nakonec platilo, více hlav, více ví a jsem moc rád, že se i ostatní přidali do naší diskuze, které snad přinesla kýžené ovoce. Většina z účastníků měla celý postprocess již dávno hravě zmáknutý a tak jim stačilo jen ukázat malý návod, jak to dělám já a možná si něco málo odnesli.

Chtěl bych všem moc poděkovat, za to že neváhali se účastnit našeho extrémního setkání a pevně doufám, že si to všichni nakonec pořádně užívali. Na závěr bych rád použil jedno moudro, čas strávený spolu s kamarády při společném zájmu, kdy jsem se někdy smál tak, že jsem se nemohl ani nadechnout, se jistě nebude počítat do celkové délky života, o to více nám ho bude zbývat. Děkuji všem a na viděnou na podzim při dalším setkání na Vysočině.

Michal Jirouš | PhotoNature.cz

Komentáře k článku