Láska a romantika na hnízdě ve Venice. Tyhle hrátky jsme sledoval až do západu slunce. Volavky si projevovaly náklanost a lásku přímo před našimi objektivy.

Složité cestování do USA, aneb jak se vyhnout problémům na letišti
Bohužel, jak jsem psal už ve svém krátkém příspěvku z minulého týdne, tak se jistý mladý student z Nigérie rozhodl, že nám to cestování letadlem zase o něco málo stíží. K návštěvě slunné Floridy jsme si bohužel zvolili stejné datum, jako onen nešťastník a to dokonce i stejnou linku společnosti KLM, co naplat, Američané zareagovali velmi rychle a tak se nám to cestování nakonec trochu ztíží. Přes všechny ty nové nařízení a otravné procedury, jsme se nakonec do USA dostali a naše čtrnáctidenní putování velkou zemí mohlo začít. Pokud se právě chystáte na „velkou louži“ důrazně Vás varuji, seznamte se důkladně s novými předpisy a nařízeními a počítejte i se zpřísněnými podmínkami, které platí při vstupu do USA, zejména potom velikosti a váhy zavazadel, ale to už je samostatná kapitola sama pro sebe. Nám se nakonec podařilo projít všechny možné kontroly bez větších obtíží a to dokonce i s velkou nadváhou příručního zavazadla, přeci jen ta naše fototechnika něco váží. Pěkně to nakonec popsal kamarád Rosťa ve svém článku, a pokud se budete držet jeho osvědčených rad, mělo by to nakonec všechno dobře dopadnout. Našim kamarádům Lence a Štefanovi se to bohužel nepovedlo a díky vyšší nadváze a rozměrům příručních zavazadel se dostali z Vídeňského letiště směrem do USA s dvoudenním zpožděním, ale pevně věřím, že stejně přísná pravidla budou odteď platit na všech Evropských letištích, která zprostředkovávají lety do USA.

Krásné zapadající slunce na Sanibelu, kde pelikáni tvoří dokonalou atmosféru. Kuk, co tam asi mám. Večerní fotografování v laguně Estero.

Dokonalá příprava na cestu, aneb jak důležité je míti „Jardu“, a v našem případě i GPS
Při rozhodování o cestě do USA, zvítězila jedna podstatná věc a tou byla možnost velmi snadného cestování a doprava k samotným lokalitám, kde jsme chtěli fotografovat ptáky a další zástupce živočišné říše na Americkém kontinentu. Před samotnou cestou za fotografováním, vždy následuje co nejlepší možná příprava. Znáte to určitě všichni, kteří někam cestujete, studium dostupných informací na internetu a prohledávání map, trávení dlouhých večerů nad přípravou každé fotografické expedice, která má mít záruku, že vše klapne, tak jak má. Já to měl jako vždy o něco ulehčené, velkou záplavu informací o fotografování na Floridě, mi dali kamarádi Lenka a Štefan, při našem společném putování tropickým Pantanalem. Štefan mě vybavil přesnými údaji z GPS a podrobným popisem míst, další informace mi poskytl Ondra, který podobnou cestu uskutečnil s kamarády před několika lety a zejména potom náš navigační guru, Jarda. Tímto bych rád všem velmi poděkoval, protože díky nim bylo cestování po Floridě velmi snadné. Jarda je náš nový kamarád, který žije téměř deset let v USA. Připojil se k naší malé expedici na letišti ve Fort Myers a od té doby se proměnila naše cesta po USA, v naprosto pohodlné, mnohdy až „mastňácké“, fotografování na Floridě. Lepší než cokoliv, ať je člověk vybaven sebelepší informací v jakékoliv podobě, je mít sebou člověka znalého místních poměrů, potom se dá zvládnout téměř cokoliv a za malou chvíli se tu cítíte jako naprostý mazák. Jardo, ještě jednou děkuji, bez tebe by naše cesta nebyla tak úspěšná.

Ráj bahňáků na Fort Myers beach. Každé ráno i večer je pláž doslova obsypána všemi druhy bahňáků, kteří ochotně pózovali nám, divokým fotografům.

Kdy a jak fotografovat, aneb jak co nejlépe vyzrát na počasí
Už před samotnou cestou, jsem měl jasno, kde bych chtěl trávit nejvíce času samotným fotografováním. Vytipoval jsem si pár lokalit a po domluvě s ostatními jsme se vydali na obhlídku terénu. Nejdůležitějším faktorem naší cesty, který ovlivnil celý průběh, bylo bezesporu počasí. Štefan mi ukázal v praxi jeden dokonalý prográmek, který jsem si nainstaloval do svého Iphonu, jmenuje se AccuWeather.com. Program nalezne s pomocí internetu nejbližší meteorologický radar a zásobuje Vás tak nejpřesnějšími údaji o počasí v následujících 12 hodinách. Pro nás fotografy, je to neocenitelná pomůcka, protože jsme měli neustále přehled o východu a západu slunce a mohli jsme tak využít to nejkrásnější světlo, které bylo v dané lokalitě k dispozici. Pokaždé jsme se rozhodovali přesně podle předpovědi počasí, jako lokalitu navštívíme. Zdá se celkem banální, člověk by si řekl, že na Floridě musí slunce svítit celý den, bohužel opak byl pravdou. Jak určitě víte z našich zpráv, tak celý Americký kontinent zasáhla arktická vlna a bohužel se nemile projevila i na Floridě. Po našem příjezdu panovalo na Floridě velmi pěkné počasí, které ale vydrželo pouze pár dní, potom se citelně ochladilo. Ochladilo se natolik, že na řadu přišel nákup teplého oblečení, což není v Americe vůbec žádný problém, a změna všech našich plánů. Celý program se vždy odvíjel od přesné předpovědi počasí, ráno vstávat krátce před šestou, nasoukat se do studeného Goretexu a hurá na studenou a větrem neustále bičovanou pláž. Jako ostřílení cestovatelé, jsme zvyklí na ledacos, ale když se ze 30°C ochladí na pouhý jeden stupeň, nastane zásadní problém, celé fotografování musíte přizpůsobit počasí. Přeci to nevzdám, to bych nebyl já, abych nedokázal z ničeho vytěžit maximum. Natáhnout Goretex, který se mi mimochodem nechtělo vůbec na slunnou Floridu tahat, a hurá do slaného nálevu.

Upřené pohledy pelikánů jsou opravdu uhrančivé. První paprsky slunce, které olizují pózujícího pelikána.

Fotografická technika, aneb kdo je víc, Canon nebo Nikon
Kdo cestuje, zná to velmi dobře, největším nepřítelem techniky, je fotografování na pobřeží, kdy je technika vystavena nepříznivému působení jemného písku a slané vody. Po několika dnech se nemůžete jemného písku zbavit a všechno je stejně nakonec pokryto slanou lepivou vrstvou. Kdo to myslí s fotografováním vážně, musí si chtě nechtě svoji techniku pořádně zaneřádit. Fotografování „od podlahy“ byla nutnost, takže technika se pořád někde válela v písku a ve slané vodě. Po dlouhém dni všechno pečlivě vyčistit a další ráno na novo. Technika fungovala celou dobu bezvadně a zejména potom nový EOS 7D, který se ukázal jako nejlepší fotoaparát s automatickým zaostřováním, který jsem měl v ruce. Připravuji na tohle téma samostatný článek, proto to vezmu jen rychle a stručně. Canon EOS 7D fungoval bezvadně, zejména potom na letící orlovce, jeho nový autofokus je opravdu pekelně rychlý a přesný. Celkově technika fungovala na jedničku, což bych také očekával od techniky za statisíce korun, ale nakonec se přeci jen jedna trhlinka na kráse objevila. Kamarád Jarda byl vybaven jako jediný účastník technikou od společnosti Nikon a to v podobě týden starého Nikon D300s, který odmítal za ranního chladného počasí ostřit. Vždy se mu „zasekl“ jeden z krajních ostřících bodů vlevo nahoře a odmítal i za pomoci zkušeného Canonisty změnit svoji polohu. Samozřejmě to byla voda na mlýn věčného boje mezi zastánci používající techniku Canon a Nikon a proto nebyla nikdy nouze o nějakou tu peprnější poznámku. Nakonec to všechno naše technika přestála bez jediné ztráty kytičky a dokonce se rozrostla o nějaký ten další kousek, přeci jen nákupy v USA jsou o poznání levnější, ale o tom zase jindy.

Hned vedle pelikána ještě zapózoval tenhle rybák, byl ještě trochu promrzlý, stejně tak, jako my. Plesk, asi tak nějak jsme říkaly volavkám, které se při krásném večerním světle v laguně snažily ulovit svoji oběť. Plesk, asi tak nějak jsme říkaly volavkám, které se při krásném večerním světle v laguně snažily ulovit svoji oběť.

Navštívené lokality, Florida, tam kde volavky tančí
Hlavním lákadlem naší společné expedice na slunnou Floridu, byly především volavky, pelikáni, orlovci, ibisové a velké množství bahňáků. Jednotlivé lokality Vám popíšu jen velmi stručně, protože ke každé lokalitě připravuji samostatný článek.

Láska a romantika na hnízdě ve Venice. Tyhle hrátky jsme sledoval až do západu slunce.

Little Estero Lagoon, království volavek. Na tohle místo jen tan nezapomenu, tady jsem trávil většinu krásných slunečních večerů a oddával se fotografování tančících volavek.

Hup a je tam, šicí stroje, jak jsme říkali ibisům, patřili mezi naše oblíbence.

J. N. "Ding" Darling National Wildlife Refuge, království orlovce a kolpíků. Pokud se rozhodnete na Floridě vyfotografovat kolpíky růžové a orlovce říčního, potom se jistě dostanete právě sem.

Takhle nějak loví bahňáci, kvůli nic si člověk musel lehnout do studé vody a udělat ze sebe slanečka.

Sanibel Island Lighthouse, je libo lovícího pelikána, nebo záplavu racků, volavek, bahňáků, rybáků či hnízdícího orlovce, potom je maják jedinečnou volbou.

Úspěšný lov Anhingy v národním parku Everglades.

John Morrison's Beach, což takhle obří kolonie zobounů amerických za krásného růžového světla brzy ráno, což potom ta „drůbežárna“ v podobě království kůlíků, jespáků a vodoušů.

Kuk na sýčka, první ranní paprsky olizují jeho uhrančivé oči.

Venice, malý „volavkovník“ uprostřed zalesněného ostrůvku v malém jezírku. Pokud chcete spatřit hnízdící a pářící se volavky, potom musíte určitě zavítat do Venice.

Mňami, tahle je moje. Někdy jsme byli svědky šarvátek malých kulíků o právě ulovenou potravu.

The Everglades National Park, asi netřeba představovat zemi aligátorů, zaplavených lesů a nejrozsáhlejších bažin na Americkém kontinentu.

Plesk, asi tak nějak jsme říkaly volavkám, které se při krásném večerním světle v laguně snažily ulovit svoji oběť.

Corkscrew Swamp, chcete poznat Floridu takovou, jaká byla, když ji objevil člověk, potom se rozhodně vydejte do světa různých ekosystémů a nádherné mytické krajiny.

Král oblohy ulovil svoji kořist, pozorovat orlovce při letu a lovu je opravdu úchvatné.

The Mayewa State park, tam kde stromy mají „vlasy“. Nádherný les porostlý tilanciemi a kapradinou, který stojí rozhodně za vidění.

Tak tohle jsem já, zuboun. Takhle nádherně zapózoval při ranním sluníčku přímo na pláži.

Fort Myers Beach, nádherný kus čistě bílé pláže plný volavek, pelikánů a bahňáků.

Rackové se často snažili ukořistit rybu jiným ptákům a většinou byli úspěšní.

Cape Coral, městečko sýčků králičích, kteří jsou tu doma

Návrat krále oblohy na hnízdo u majáku na ostrově Sanibel.

Bohužel na Floridě, tedy spíše bohudík, se můžete vydat přibližně na 150 různě chráněných a doporučovaných míst. Nám se toho podařilo procestovat pouze naprosté minimum, a proto jsem se rozhodl znovu na Floridu ve stejném čase další rok vrátit, tak pohodlné a zajímavé fotografování jsem ještě nezažil.

Plesk, asi tak nějak jsme říkaly volavkám, které se při krásném večerním světle v laguně snažily ulovit svoji oběť.

Rozloučení s Floridou, na viděnou zase další rok
Fotografování na Floridě bude patřit rozhodně k těm nezapomenutelným zážitkům, které ve mně ještě dlouho zůstanou. Dovolím si tvrdit, že tak úžasné fotografie jsem pořídil právě díky pečlivé přípravě, pomoci mých kamarádů a velmi snadnému přístupu k tamější fauně. Všichni kluci pod mým pečlivým vedením udělali zase velký skok a jsem moc rád, že jsem mohl jejich pokrok sledovat na vlastní oči. Zcela jistě si všichni odvezli unikátní snímky, které budou na dlouhou dobu zdobit jejich sbírky. Díky úspěchu celé expedice jsem se rozhodl, další rok pořádat stejnou expedici a na slunnou Floridu se vrátit, protože tamější příroda mně zase svým způsobem učarovala a stojí jistě za další návštěvu.

Takhle pečlivě se ukrýval jeden mrchožrout v národním parku Everglades.

Co dál a na co se zaměřit
Momentálně se moje plány a soustředění budou ubírat směrem k návratu do tropů, protože tropický GABON a BORNEO už netrpělivě čekají. V dalším týdnu se pokusím úspěšně zvládnout náročné zimní kurzy na zasněžené Vysočině a zahrnout Vás všechny záplavou článků a fotografií ze sluncem zalité Floridy. Nastal čas se s Vámi na malou chvíli rozloučit a věnovat se mému malému mrňouskovi, na kterého jsem se hrozně moc těšil.

Plesk, asi tak nějak jsme říkaly volavkám, které se při krásném večerním světle v laguně snažily ulovit svoji oběť.

Michal Jirouš | PhotoNature.cz 10.1.2010

Komentáře k článku