Každodenní trénink na pobřeží
Čekání na večerní fotografování papuchalků si krátíme klopýtáním a skákáním dole na pobřeží u moře, kde se snažíme zvěčnit rychle letícího ústřičníka. Není lepší trénink, než snaha vyfotografovat rychle letícího ústřičníka, protože večerní fotografování papuchalků bude ještě mnohem obtížnější. Tady dole na pobřeží číhá na každého fotografa trochu jiné nebezpečí, než tam nahoře, při urputném boji s technikou, kdy se každý snaží vyfotografovat letícího papuchalka. Na pobřeží se povalují velké a slizké balvany, které musím chtě nechtě zdolat při každém fotografování. Vzpomínám si na jednu cestu, kde můj kamarád Jirka velice nepěkně uklouzl a nebýt jeho kvalitní techniky, odnesla by to zlomená noha, nikoliv jen díra v hořčíkovém těle Canonu 1D. Každopádně místo je to krásné, ale těsně po přílivu je naopak velmi zrádné a je potřeba dávat velký pozor na slizké chaluhy na kamenech, po kterých se musíme rychle pohybovat ve snaze něco vyfotit.

Trpělivý ústřičník, aneb po kameni sem a tam
Z chaty, je to na pobřeží téměř právě tolik, co by kamenem dohodil a na rozdíl od těžkého batohu, který musím tahat nahoru na kopec, stačí vzít fotoaparát do ruky a hurá za ústřičníky. Každý den se snažíme fotografovat hnízdící pár na pobřeží, jedno celkem odrostlé mládě a k tomu spousty ukřičených racků. Asi po hodině fotografování trpělivého ústřičníka si v klidu sedám mezi kameny a jen tak pozoruji, jak se kluci honí za každým pírkem, které se mihne kolem. Klidnou idylku rychle ukončí příšerný křik racků, kteří spustí neuvěřitelný povyk a nalétají směrem k velkým kamenům tam, kde pečlivě střeží svoje mláďata. Shluk velkých kamenů mi brání ve výhledu a tak se rychle přesouvám k místu, odkud budu moci sledovat celkem rychlou a drastickou scénu.

Lovící norek, aneb konec jednoho racka
Doktor, mimochodem vynikající a jediný gynekolog na ostrově, se v rychlosti přesouvá směrem k velkým kamenům, kde se odehrává před našimi zraky lov norka amerického na mladého racka. Mládě racka nemělo žádnou šanci, bohužel ještě neumělo létat a norek zaútočil tak rychle, že jsem nestačil stisknout ani spoušť fotoaparátu. Nakonec mě to ani nemrzí, protože někdy je mnohem lepší přihlížet přírodě z naprosté blízkosti, než se soustředit pouze na fotografování a ty nejlepší okamžiky propásnout, s tváří ukrytou někde za fotoaparátem. Norek zakousl mladého racka během vteřiny a rychle se snažil mrtvé mládě stáhnout dolů pod kameny. Bohužel pro norka byl mrtvý racek příliš velký a jeho snaha se míjela účinkem. K naší velké radosti se musel norek prohánět po kamenech a snažit se racka přesunout do bezpečného úkrytu, kde nebude rušen racky a fotografy.

Modelka na kameni
Tahle malá šelmička je pěkně mrštná a pohybuje se mezi kameny s takovou lehkostí, jako lidé po chodníku. Náhodná setkání bývají velmi intenzivní a rozhodně není čas na nějakou improvizaci. Po chvíli snažení se zdá, že to norek pravděpodobně vzdá. Mladý racek je přeci jen příliš velká kořist a klid na otevřenou hostinu, díky neustále útočícím rackům, rozhodně nemá. Tahle šelmička není jen velmi mrštná, ale také pěkně mazaná. Stačí několik skoků na velký balvan vedle nás, chvíli poskakuje sem a tam a racek náhle mizí v další štěrbině, kde se norek skrytý před zraky fotografů a racků pouští do zasloužené hostiny.

Setkání s norkem bylo na můj vkus velmi krátké, zato skutečně intenzivní. Neměl jsem tušení, že tahle do Evropy zavlečená šelmička žije i tady, ale ostrov mě neustále překvapuje a překvapovat asi nepřestane. Už se nemohu dočkat na příští rok, až se na ostrov vrátím a zažiju další zajímavé chvíle s tamní přírodou.

Pokud má někdo z Vás zájem o podobné zážitky, nabízím společnou cestu na ostrov Runde v roce 2012.

Související články:

Michal Jirouš | PhotoNature.cz 26. prosince 2011

Article comments