Vlha pestrá se učí lovit
Po loňském roce stráveném v krytu jsem byl moc zvědavý, co si pro nás vlhy letos připraví. Byl jsem přesvědčen, že máme dostatek času na jejich pozorování a fotografování, protože celá letošní sezóna byla zpožděná. Bohužel jsem se velice mýlil a vlhy mě opravdu nepěkně překvapily. Více jak polovina hnízdní kolonie byla už pryč, mladé vlhy pestré se vesele proháněly zdejším sadem a úspěšně lovily svůj první hmyz. Na celé lokalitě zůstávalo přibližně asi deset párů a většina byla již v poslední fázi krmení. Většina ze všech zdejších párů lákala svoje mladé ven z nory a během soboty jsem mohl být svědkem několika prvních nesmělých pokusů, kdy se mladí pokoušely opustit hnízdní noru. Dokonce se mi podařilo zachránit jedno mládě, které jeden ze starších jedinců vytlačil, tedy spíše doslova vyhodil z hnízdní nory, aby mohl vylétnout. Mládě pískalo na zemi skoro hodinu a mě to nedalo, i když se nerad vměšuji do přirozeného koloběhu přírody, přeci jen jsem neodolal a poprosil kamaráda Vaška, aby mladou vlhu vrátil do hnízdní nory. Měl jsem obrovskou radost, když po chvíli rodiče začali nedospělé mládě opět krmit. Nevím jistě, jestli to bylo dobře, ale já se tak rozhodl a myslím, že to bylo správné. Mládě by se bez pomoci zpátky do hnízdní nory nedostalo a bylo by jistě odsouzeno k téměř jisté smrti. I takový může být běžný den v hnízdní kolonii a můžu se jen radovat, že jsem o další zážitky bohatší.

Vlha pestrá, vzpomínky na minulost
Všeobecná fráze platí i při fotografování, osobně si myslím, že v tomto případě dvojnásobně. Pokud se štěstí jednou unaví, musí si sednout…, i na mě. Vzpomínám si na loňský rok, kdy jsem trávil mnoho hodin ve fotografickém krytu spolu s kamarády Honzou Veberem, Vaškem Šilhou a Jirkou Zajícem při první mojí návštěvě hnízdní lokality, kde se vyskytuje vlha pestrá. Už tehdy jsem měl možnost pozorovat, jak se mladé vlhy pomalu dostávají ven z hnízdní dutiny. Byl jsem pevně rozhodnut, že letos strávím s vlhami co možná nejvíce času a pokusím se zachytit ten jedinečný okamžik, kdy mladé vlhy pestré opouštějí hnízdo a začínají svoje první nesmělé letecké pokusy. Po několika hodinách strávených v krytu kde pekelné horko dosahovalo svého maxima a já byl rozhodnutý, že to nakonec vzdám, se v jedné dutině, které byla nedaleko mého krytu, začalo ozývat pronikavé pískání. Rychle jsem zapomenul na příšerné horko ve fotografickém krytu a začal se intenzivně zajímat, co se děje v malé hnízdní dutině vedle mě. Přesně jak jsem si přál, tak jsem se stal náhodným divákem v tomto nádherném a nezapomenutelném přírodním divadle. Mladá vlha pestrá se začala pomalu a jistě, tedy spíše hlasitě, dožadovat nějaké potravy od přihlížejících rodičů. Neustále vykukovala ven z dutiny, pronikavě pískala, kroužila hlavou při každém přeletu rodičů okolo nory a pokoušela se vylétnout ven. Rodiče neustále kroužili okolo a snažili se mladou vlhu povzbuzovat, aby se k nim co nejrychleji připojila. Mládě bylo ale jiného názoru a tak jsem si ještě pár hodin musel počkat, než nakonec opustí mladá vlha pestrá svoji hnízdní dutinu. Rodiče velmi intenzivně krmili, přílet k hnízdní noře se neustále stupňoval, až se jim nakonec podařilo mladou vlhu pestrou vylákat ven. Bylo velmi zajímavé sledovat její první nesmělé pokusy o jinak brilantní let, který předváděli její rodiče. Kdo viděl vlhu pestrou lovit, zejména pak vážky za letu, tak mi dá jistě za pravdu, že vlha pestrá patří mezi nejlepší lovce a letce zároveň. V ptačí říši není určitě mnoho takových excelentních letců a už vůbec ne lovců, kteří dokážou mnohdy až neuvěřitelné kousky přímo za letu.

Vlha pestrá a starý akát, aneb jak na to
Mladé vlhy vesele lovily svůj první hmyz a já se snažil vysledovat, kam že to s ním nejraději zalétají. Podařilo se mi vypozorovat, že nejraději mají vysoký starý akát, kam se většina z nich pravidelně vracela. Krásná tenká větvička, zelené pozadí a krásné fialové květy bodláku v popředí, co více si může fotograf přát. Postavil jsem fotografický kryt a v tom zjišťuji, že budu se svým 300mm ohniskem krátký. Prozřetelnost tomu chtěla, že jsem si sebou vzal i dlouhé ohnisko, i když jsem si původně myslel, že ho nebudu potřebovat. Fotografovat sedící vlhu ohniskem 1000mm není žádný problém, pokud máte pevný stativ, tak je to v podstatě legrace. Složitější situace nastane v případě, kdy se pokoušíte o fotografování příletů, fotografování pohybu v protisvětle a zakomponování fialových bodláků do obrazu, které se neustále pohybují vlivem silného větru. Celý den jsem přemýšlel, jak to všechno celé zkombinovat a pokusit se o několik zajímavých fotografií. Mladé vlhy se překonávaly, každou chvilku nosily nějakého toho čmeláka, motýlka a vážku, občas brouka, vosu a další drobný hmyz. Chvílemi se z mého krytu ozývala opravdu děsivá kanonáda a teprve doma jsem zjistil, jestli jsem se náhodou nezbláznil, 60GB vlhy pestré není opravdu za jeden den málo. Co naplat, fotografické hrátky zaberou přeci jen trochu času a místa na disku. Snad bude v dohledné době čas, a já se tím dokážu prohrabat a vybrat nějaký ten pěkný snímek.

Letos jsem s vlhou pestrou strávil jediný den, ale rozhodně stál za to. Je mi moc líto, že jsem celou hnízdní sezónu prošvihnul, ale příští rok se rozhodně zase vrátím a pokusím se zaznamenat něco málo z jejich úžasného života.

To rozhodně ale není vše, v neděli se přesouváme na Slovensko, kde se nám v západu slunce podaří fotografovat mladé lvy pustinné, ale o tom raději zase někdy příště, teď si spolu se mnou vychutnejte krásu vlhy pestré.

Související články:

Michal Jirouš | PhotoNature.cz 03.08.2010

Article comments