Návrat do zeleného srdce Brazílie, trocha nepohodlí na cestě
Kdo se těšil na skutečný offroad, ten měl záhy o zábavu postaráno. Celá cesta byla ještě před 14 dny naprosto neprůjezdná, stav vody a bahna nedovoloval snadný průjezd zdejší zatopenou krajinou. Nynější stav vody je přeci jen o mnoho vyšší, než při mé předchozí cestě do tropického Panatanalu. Velmi krásné shledání prožívám na letišti, kde mě vyzvedává stejně zkušený řidič, jako loňský rok. Vybaveni novým Landroverem a dvěma Toyotami, se vydáváme vstříc dlouhé a poměrně náročné cestě bahnem, vodou a prašným úsekem naší cesty. Cestou narážíme na opravdu vzácného mravenečníka, který se v obrovském horku snaží dostat na strom a alespoň trochu poškádlit čerstvě naladěné fotografy. Netrvá to ani příliš dlouho a jedna z Toyot beznadějně uvízne v bahně. Landrover je naštěstí vybaven elektrickým navijákem a za malou chvíli se Toyota dostává z mohutného sevření bahna a vody. Celkem zajímavé zpestření naši dlouhé cesty. Zbytek cesty proběhnul už celkem v klidu, tedy až na některé bahnité a vodou zalité úseky. Občas jsem nechápal, co může takové terénní vozidlo vůbec zdolat, ale nakonec se přeci jen po osmi náročných hodinách, dostáváme do cíle. Obrovské teplo a vysoká vzdušná vlhkost dávají tušit, že jsme opravdu na místě.

Chladné ráno v tropech
Ráno neváháme a po dlouhém a tvrdém spánku se vydáváme na seznamovací cestu zeleným a vlhkým Pantanalem. Sýčci králičí jsou na svém obvyklém místě, opět se jim podařilo zahnízdit a tak bude jistě o zábavu postaráno. Hnízdo nesyta je opět obsazené, ary hyacintové poletují všude kolem a intenzivně se připravují na hnízdění. Překvapilo mě množství a různorodost vodních ptáků, dokonce spatřuji i některé druhy, které jsem minulý rok minul, nebo se tady v době mého pobytu nevyskytovaly. Velmi vítané bylo shledání s pásovcem, překvapeným mravenečníkem, velkou vydrou a množstvím ledňáčků. Velké štěstí nás potkalo na lodi, kdy se nám podařilo vyfotografovat plavajícího tapíra. Na dva dny jsme toho viděli opravdu hodně a to nejlepší zcela jistě teprve přijde. Kluci se pilně seznamují s technikou zdejšího fotografování, někteří se bez váhání vrhají na zem a plazí se k vytouženému cíli. Nejvíce si zatím všichni užívají fotografování kolibříků u naší jídelny, pěkně se vším komfortem a pohodlím, které k tomu tady v Pantanalu patří.

Pomalu se blíží oběd a tak se s vámi na chvíli rozloučím, přeci jen voňavý steak se nedá odmítnout. Za pár dní se pokusím napsat pár řádků o místní fauně a flóře a podělím se s vámi o další nevšední zážitky z tropického Pantanalu.

Michal Jirouš | PhotoNature.cz 29.5.2010

Article comments