Když pominu dlouhé a složité cestování na ostrov, tak potom mohu s klidným srdcem říci, že jsem ostrov nalezl přesně takový, jaký jsem ho před rokem opustil. Pár drobností jsem přešel takřka bez povšimnutí, jen zbrusu nová asfaltová cesta, která vede razantním stoupáním přímo do srdce ostrova, ta mě přeci jen trochu překvapila. Loňský rok jsem predikoval, po zhlédnutí nově zbudované štěrkové cesty, která nahradila starou a nezpevněnou cestu směrem vzhůru, že někdo nakonec postaví pěknou asfaltku přímo k papuchalkům a ono se tak skutečně stalo. Je to bohužel jakási daň za obrovské množství návštěvníků, kteří sem v období hnízdění papuchalků zavítají. Naštěstí se jedná o velmi krátký úsek, který nakonec velmi pohodlně a hlavně bezpečně pomůže překonat první prudké stoupání k papuchalkům. Ostrov je i nadále velmi půvabný, skoro by se dalo říci malebný, a tak splní každou představu o romantické duši drsného a krásného severu.

Rozmary počasí, kdo zná předpověď, ten má vyhráno
Příjezd na ostrov byl ve znamení sluníčka a velmi teplého počasí. Kdo ostrov zná, ten velmi dobře ví, že počasí je tady velký oříšek. Na ostrově se vystřídá během pár minut prakticky vše, co může člověk na obloze spatřit. Mohutné poryvy větru, prudké a spalující slunce, déšť, vichřice, chlad, který zalézá až do morku kostí, mlha, no prostě vše, co si jen parta bláznivých fotografů může přát. Letos jsme toho na ostrově zažili tolik, že jsem se chvílemi nestačil ani divit. Stoupat do kopce za prudkého slunce není žádný med, stejně tak pochodovat s těžkým batohem při vichřici 120km/h a zejména potom fotografovat na prudkém svahu letícího papuchalka, za neustálého bičování deště a větru. Jednu chvíli nás vítr a déšť bičoval takovou silou, že se nedal objektiv udržet v ruce. Tváře a oči jsem měl od bolesti za malou chvíli tak rudé, že jsem se musel chtě nechtě rychle balit domů. O tom ale někdy později v dalším vyprávění. Fotografovat během prudké vichřice a krupobití je opravdu hodně náročné, na druhou stranu ale velmi poučné, prostě zkušenosti k nezaplacení, právě proto jsem nutil kluky, aby si to vyzkoušeli. Všichni si tak mohli velmi snadno osvojit fotografické návyky, které se jim budou velmi hodit do budoucna. Zjištění, že se nemusí nutně fotografovat pouze za hezkého počasí, se každému budou jistě hodit. Věřím, že někteří z kluků fotografovali v tomhle šíleném počasí opravdu poprvé a získali tak velmi cenné zkušenosti. V souvislosti s počasím je nutné zveřejnit ještě jednu věc a to je úžasný program, který dokáže velice přesně předpovědět počasí na příštích osm hodin. Program používám již delší dobu a zatím jsem nenalezl nic, co by ho překonalo. Program se jmenuje AccuWeather.com a dá se stáhnout pro všechny možné platformy, které si jen člověk dokáže představit. Sám ho používám pro mobilní telefon iPhone, dá se ale určitě stáhnout pro všechny možné mobilní telefony s příslušným vybavením. Program si vyhledá nejbližší meteorologický radar a podle něho určuje všechny možné veličiny, které se mohou vždy hodit, zejména potom nám, fotografům. To jen tak pro inspiraci, která jistě pomůže všem, kdo chtějí mít pod kontrolou předpověď počasí. Pokud máte totiž pod kontrolou předpověď počasí, můžete se velmi efektivně rozhodnout, co půjdete na ostrově fotografovat. O kvalitě a výjimečnosti fotografie rozhoduje především světlo a tak není od věci být informován o předpovědi počasí a možném výskytu světla v danou hodinu.

Kde že jsou ti papuchlaci, ztracená sezóna
Největší lákadlo ostrova jsou papuchalci, nádherní ptáci, kteří si ke svému hnízdění vybrali právě ostrov Runde. Již třetí rok jsem mohl trávit dlouhé chvíle při jejich pozorování a pokaždé jsem se naučil něco nového o jejich životě. Po příjezdu na ostrov se všichni radostně vydali směrem do příšerného kopce, aby mohli spatřit tuhle létající nádheru. Po příchodu na hnízdní skálu přišlo velké zklamání a rozčarování, papuchalci nikde. Naštěstí se den před naším příjezdem na ostrov Runde dostal můj kamarád biolog Zdeněk Souček, který nám vše v klidu vysvětlil. Podle místních zdrojů nebyla letos prakticky žádná potrava u pobřeží a všichni ptáci, kteří na ostrově hnízdí, musejí zalétat velmi daleko na širé moře, kde loví svoje oblíbené sardinky. Pro zdejší populaci velmi snadno řešitelný problém, bohužel pro početný zástup fotografů velký oříšek. Nakonec se ale ukázalo, že se papuchalci ve velkých hejnech vracejí na hnízdní skálu v tu správnou dobu, každý den okolo osmé hodiny večerní, kdy začíná to nejkrásnější fotografické světlo. Uf, docela jsem si oddechl, protože jsme se všichni velmi těšili na papuchalky a co by to bylo za fotografování, kdyby tu nebyli. Problém nastane až v období krmení mladých, protože podle místních jich velká většina zahyne z důvodu nedostupnosti potravy. Jaká je příčina, to opravdu nevím a nikdo mi to nedokázal vysvětlit. Zdeňka napadlo, jako opravdového biologa, několik možností, ale správnou odpověď by dal jistě jen nějaký místní odborník, který sleduje oblast již několik let. Druhý problém nebyl ani tak výskyt papuchalků, jako výskyt evropských fotografů na malé hnízdní skále, kde jsme se mnohdy mačkali opravdu v několika řadách. Jeden krásný večer jsem přestal fotografy počítat, když číslo dosáhlo hodnoty 50 a v klidu si nasadil sluchátka se svojí tolik milovanou hudbou a ponořil se do světa papuchalků a ostatní raději nevnímal. Je to určitá daň za to, že si papuchalci vybrali ke hnízdění tento krásný a malebný ostrov, bohužel pro ně na turisticky velmi frekventovaném místě.

Chaluhy, buřňáci, orli, ústřičník a ti druzí
Pro mě osobně, který si s papuchalky užil prakticky vše, co se jen dá, byli největším lákadlem ostatní ptáci, kteří se vyskytují tady na ostrově. Letos jsem měl poprvé možnost pozorovat hnízdění, námluvy a páření buřňáka ledního. Po celodenním fotografování jsem se silou vůle ve tři hodiny ráno vyškrábal opět na kopec, abych si vyhrál s chaluhou velkou v protisvětle a dlouhé chvíle pozoroval úchvatný let orla mořského. Ústřičníci i rackové měli jako loni mláďata a já mohl sledovat opět tohle úžasné divadlo na vlastní oči, výchovu a krmení mladých. Pokud všechny přestala bavit živočišná říše, nebylo nic snazšího, než se ponořit do fotografování místních orchidejí, kterými byl celý ostrov doslova obsypán. Prstnatec plamatý ve všech možných barevných odstínech patřil mezi místní hojně se vyskytující druhy.

Krajina na ostrově Runde, malý klenot na severu Evropy
Hlavním lákadlem pro mě osobně bylo fotografování krajiny, které se nedá říci jinak, než úžasná. Ostrov má tolik krásných zákoutí a míst, kde se dá fotografovat krajina, že si tady chvílemi připadáte jako Alenka v říši divů. Vybaven novou sadou filtrů LEE a novým krajinářským objektivem jsem se vydal na ostrov s cílem o vytvoření zajímavých fotografií s motivem zdejší krajiny. Krajina se na ostrově Runde fotografuje velmi lehce, skoro by se dalo říci snadno, tedy až na ty výstupy s technikou na vrchol kopce, ve snaze zachytit poslední paprsky slunce deroucí se skrze hustou mlhu. Na téma fotografování krajiny na ostrově Runde připravuji samostatný článek, takže zase někdy příště.

Něco málo o dlouhém dni a skutečné fyzické námaze
Denní režim na ostrově byl pro mnohé velkým překvapením a skutečnou zkouškou osobní i tělesné kondice. Pekelně dlouhý den, jak jinak nazvat den, kdy je světlo více jak 20 hodin denně. Kdo miluje fotografování na hranici fyzické kondice, ten se na ostrově dosyta vyřádí. Náš klasický den vypadal asi následovně. Po příjezdu na ostrov hurá na kopec, necelá hodinka do prudkého a z části i mírného kopce, kde následuje několikahodinové fotografování papuchalků. S příchodem pozdního večera, což bylo kolem 22 hodiny večerní, se rychle balíme a ženeme z kopce dolů, abychom se věnovali fotografování půlnoční krajiny na ostrově Runde, které trvá téměř do druhé hodiny ranní. Po kratičké pauze v chatě a doplnění nezbytných tekutin a několika konzerv nepříliš chutného jídla, se vydáváme opět na kopec k rannímu fotografování chaluhy velké v protisvětle. Čekání na východ slunce si krátíme vyprávěním zážitků ze života, abychom se navzájem povzbudili a náhodou se nepodařilo někomu usnout. Ráno v šest hodin končí fotografování chaluhy velké a všichni se vydáváme na fotografování ústřičníků a racků dole na pobřeží. Kdo má ještě nějakou zásobu fyzických a především psychických sil, ten se vydá těsně před obědem na fotografování orchidejí. Po krátké pauze na jídlo, se celou chalupou ozývá příšerné a spokojené chrápání šesti dřevorubců. Vstává se po několika málo hodinách a to už se všichni opět cpou vynikajícími lahůdkami z konzerv a za pár minut hurá znovu na kopec. Po pár dnech přichází taková únava, že si nedokážu zavázat ani tkaničky na botě od toho, jak mě bolí nohy. Je obdivuhodné, co tělo vydrží, když ho mysl podpoří. Fotografování na ostrově Runde je opravdu velmi výživné a kdo chce, ten může trávit více jak 16 hodin v terénu. Po třech dnech intenzivního fotografování přichází taková únava, že následující den celý prospím. Tento luxus si mohu dovolit jen já, protože dobře vím, že se na ostrov opět vrátím. Bohužel kluci, kteří jsou tady poprvé, neváhají a z posledních sil vlečou svoje těžké batohy opět do boje se zdejší přírodou. Kdo jednou propadne kouzlu fotografování, ten určitě dobře ví, o čem to tady mluvím. S tím souvisí obdiv, který patří slovenskému kamarádovi Dodovi. Tenhle šílený tatranský kamzík vláčel do kopce vždy kompletní techniku, kterou si přivezl na ostrov. Podle výbavy (EF 300/ 2.8, EF 600 f/4, EF 24-70/ 2.8, EOS 7D, Gitzo GT5541, Manfrotto 503HDV, a další krámy) mohl celý batoh vážit více jak 25kg. Při tělesné váze Doda, něco okolo 80kg, opravdu parádní výkon, klobouk dolů.

Ti praví výtečníci na cestu, legrace především
Poslední dobou mám obrovské štěstí na společníky a kamarády při svých dlouhých toulkách za fotografováním. Trochu jsem přemítal a zavzpomínal, kolik že jsem to letos potkal šílených bláznů, kteří jsou ochotni pro ten úžasný pocit při fotografování obětovat nějaké to nepohodlí a vláčet se dlouhé hodiny v autě či letadlem na místo, kde dávají lišky dobrou noc. Letos jsem pojal fotografický kurz na ostrově Runde trochu volněji, kluky jsem více méně znal a jejich dovednosti v oblasti fotografování jsou již hodně pokročilé a tak nebylo prakticky třeba mých zkušeností. Velká legrace byla sledovat kluky, jak se poperou s nástrahami při fotografování rychlých papuchalků. Pár trefných rad a praktických ukázek bylo přeci jen třeba, ale nakonec si všichni odvezli velmi zajímavé a poutavé snímky. Jsem moc rád, že jsem mohl sledovat jejich velké pokroky a pevně doufám, že se jim celý fotografický kurz na ostrově Runde líbil. Už se moc těším na naše další společné setkání. Nakonec všichni účastníci zájezdu, tak jak je určitě znáte.

Vašek „musím mít toho papuchalka v dešti“ Bambula, Martin „ty vole to je ale chlív“ Štěpanovský, Pavel „zbal si věci a vypadni“ Stančo, Daniel „a jdeme do finále“ Černý, Dodo „ty kokso, neojebali ma“ Ivan.

Pro velký zájem jsem se rozhodl uspořádat příští rok dvě cesty na ostrov Runde a protože se prvního termínu účastní poměrně hodně zástupců něžného pohlaví, jsou ženy velmi vítány, přeci jen týden ve společnosti kluků musí doplnit nějaké žena. Více o dalších cestách a plánech zveřejním co možná nejdříve.

Související články z ostrova Runde:

Pár fotografií nás výtečníků od Vaška Bambuly a ostatních, tak, jak nás zachytili na ostrově.

Michal Jirouš | PhotoNature.cz 11.07.2010

Article comments