Strašák jménem ISO, aneb digitální šum v praxi
Mnozí fotografové, jak profesionálové, tak i nadšenci, se potýkají s jedním základním limitujícím faktorem, jménem ISO. Nebudu se zdlouhavě pouštět do technického rozebírání vzniku a potlačení digitálního šumu, protože to rozhodně není cílem této malé recenze, ale pokusím se Vám poradit, jak ho nejlépe eliminovat. V dnešní době, jsou všechny nové přístroje, a to i nižších tříd, vybaveny snímači s vysokou citlivostí, a tak se dá s nadsázkou říci, že je možné s novým přístrojem fotografovat takřka za tmy. Mnozí začínající fotografové s nastavením, zpracováním a vůbec všemi znalostmi okolo fenoménu ISO zpočátku hodně bojují, sám jsem si tím také prošel. Otázka ovšem zní, má to vůbec smysl, vždyť moderní přístroje dokážou zpracovat v praxi velmi pohodlně hodnoty ISO, např. 3200 a výš, a na výsledné fotografii, myslím tím samozřejmě tištěnou verzi, nemáte šanci prakticky jakýkoliv digitální šum vůbec spatřit. Další na řadu potom přichází samotný postprocessing, kde se dají dnes pomocí velmi sofistikovaných metod, pořídit takřka zázraky a vytěžit i z velmi „pokažené“ fotografie úplné maximum. Každý určitě dobře ví, že nakonec to není tak snadné a určitě je potřeba celou problematiku velmi dobře znát, nastudovat, ale zejména potom pochopit v praxi a pokud dodržíte jen několik málo rad, už při samotném pořízení fotografie, potom se nemusíte strašáka jménem „vysoké ISO“, vůbec obávat.

Jak na ISO a šum v praxi, aneb čeho se vyvarovat
Každá sebelépe napsaná recenze, Vám bude v terénu naprosto k ničemu, pokud Vám někdo přeci jen nepředá alespoň pár rad, tipů a triků, jak na to. Sám jsem si celým vývojem prošel a tak se budu to něco málo, co jsem se za ta léta naučil, snažit předat v pár větách Vám všem. První, a zároveň nejdůležitější věc, je pochopit princip vzniku digitálního šumu při samotném fotografování. Nebudu zabíhat do nějakých sáhodlouhých technických detailů, to si můžete snadno nastudovat mnohem detailněji na internetu, a proto se vrhneme rychle přímo do praxe. Na co si tedy dát pozor a co a jak nastavit. Každý průměrný fotograf, který si pořídí digitální fotoaparát, určitě ví, jak ISO na svém přístroji nastavit a co jeho zvyšování a snižování znamená v praxi, proto tuhle kapitolu přeskočím. Kdyby se náhodou přeci jen někdo našel, odkážu ho na studium základní literatury o fotografování s digitální zrcadlovkou, kde se podrobně dočte vše, co ISO a šum znamená.

Prvním krokem a radou je, co možná nejlépe snímek exponovat. S tím souvisí zase celá problematika, proto jen ve zkratce. Pokud se rozhodnete fotografovat cokoliv, je velmi důležité, abyste se naučili správně exponovat, správně využít přirozeného světla a pokud světlo není, dopomoci si bleskem tak, aby se na výsledném snímku projevilo co možná nejméně expozičních vad. Expoziční vadou myslím, zejména silně podexponovaná místa, velké přechody mezi světlem a stínem, hluboké stíny na hlavním fotografovaném objektu, no prostě všechno to, co může tvorbě digitálního šumu napomáhat. Velmi důležité při fotografování je, abyste se dokázali na pár sekund odpoutat od hlavního fotografovaného objektu a naučili se vnímat celou fotografovanou oblast, a zejména pak části, kde vznikají všechny možné expoziční neduhy. Většina začínajících fotografů si to ani neuvědomuje, zarputile se věnuje pouze fotografovanému objektu a ostatní důležité věci ho přestávají v okamžiku zajímat. Pár rad pro začínající, pokuste se před vlastním fotografováním soustředit na úhel pohledu, pozadí a překážky, všechno to, co může výslednou expozici ovlivnit. Někdy opravdu stačí jen nepatrně změnit úhel, pozadí a popředí, přesně tak, aby na výsledné fotografované scéně nevznikaly situace, kdy si s velkým dynamickým rozsahem fotografované scény nemůže digitální fotoaparát poradit. Většinou se jedná o velké kontrastní plochy, tmavé, nebo bílé, kde právě vznikají ty základní expoziční problémy. Proto si osobně myslím, že pokud se chcete naučit co možná nejlépe fotografovat, první věc, kterou musíte zvládnout, je určitě právě tajemství nejlepší expozice. Až docílíte toho, že budete mít svůj vlastní expozimetr zabudován v oku, potom se můžete lehce oprostit od technického zvládání fotografie a věnovat se tak její kreativní části, v terénu na to stejně není čas něco složitě a bez znalostí nastavovat. Jak tak koukám, tak jsem zase trochu odbočil, ale to není nikdy na škodu. Moje vlastní rada tedy zní, první krokem, jak se zbavit problému digitálního šumu je, co možná nejlépe exponovat. Já to osobně například řeším tím, že se snažím fotografovat vždy na hranici „přepalů“, tím se mi vyřeší velká spousta problémů, pozor ale na červený kanál, pokud to přeženete v červeném kanálu, je konec a kresbu už nezachráníte. Naopak, pokud to světelné podmínky nedovolují, pak si snadno vypomůžu bleskem, což dělám velmi často. Nesmí se to však moc přehánět, aby potom celá fotografovaná scéna nevypadala příliš „ploše“, stačí tedy jen lehce s kompenzací expozice na blesku (většinou stačí hodnota -3 až -2) vytáhnout tmavé a hluboké stíny. Jiné je to samozřejmě například při fotografování krajiny a všude tam, kde jsou velké kontrasty záměrem fotografa.

Druhým krokem a radou je, vypnout některé funkce ve fotoaparátu. Začnu asi tím, co způsobuje šum nejvíce a to je softwarové doostřování přímo ve fotoaparátu. Pokud Vám mohu radit, tak vypněte všechny funkce, které souvisejí s doostřováním. U fotoaparátů Canon, to bývají především Picture Style módy, které umožňují při fotografování, jak do RAW, tak do JPG, nastavit hodnotu doostřování 0-7. Já osobně ji mám vždy na 0, protože si chci sám rozhodovat o tom, co bude na fotografii ostré a co ne. Zásadně tedy doostřuji až v příslušném software, nikoliv ve fotoaparátu. Se zvyšující se hodnotou, se dramaticky zvyšuje i podíl barevného šumu. Další nelogickou věcí z hlediska šumu je, vypnutí funkce potlačení šumu při vysokých ISO hodnotách. Tady platí stejná věc, jako u doostření. Nechci, aby za mě fotoaparát „žehlil“ šum, který si potom dále zpracovávám v příslušném softwaru a navíc, za žádnou cenu nechci přicházet o detaily, které se prokazatelně ztrácejí se zapnutím této funkce. Vím, že tahle funkce bude zajímavá pro začátečníky, kde za ně úspěšně šum odstraní fotoaparát, sice za cenu ztráty detailů, ale pro někoho to nemusí být třeba rozhodující a má rád fotografie vyžehlené a bez detailů. Dělám si samozřejmě legraci, ale naučte se správně exponovat a tuhle funkci nemusíte prakticky vůbec používat, navíc šum odstraníte velmi efektivně v příslušném softwaru a na místech, na kterých to chcete jen Vy a ne Váš fotoaparát. Další takovou funkcí je Dynamic light optimizer, D-lighting, a já ani nevím, jak to všichni výrobci označují. Opět, tuhle funkci má zásadně zakázanou. Je sice krásné, že fotoaparát dokáže asi o 18% „roztáhnout“ dynamický rozsah ve středních tónech, ale zase, když exponuji správně, nemusím využívat softwarovou funkci, která nemile zvyšuje hladinu barevného šumu. Je sice pravda, že jsou situace, kde konkrétně tahle funkce najde uplatnění, ale svatby zrovna nefotografuji a tak ji nechávám opět vypnutou.

Posledním krokem bude schopnost a možnost využít příslušný software, který dokáže odstranit velmi elegantně a hlavně účinně šum. Na tohle téma připravuji samostatný článek, mám ho už skoro hotový a tak se s Vámi brzy podělím o nějaké ty tipy, triky a rady, jak efektivně odstranit šum pomocí různých softwarových nástrojů.

Koukám, že jsem se zase pěkně rozepsal a tak se raději společně rychle posuneme k hlavnímu tématu, a tím je srovnání modelu fotoaparátů Canon EOS 5D Mark II a novinky Canon EOS 7D, s pohledu možnosti využití vysokých hodnot ISO. Původně jsem se chtěl přímému srovnání vyhnout, nechtěl jsem srovnávat jablka a hrušky, ale zase na druhou stranu jsem si řekl, že oba fotoaparáty aktivně používám, tak proč je nepostavit proti sobě. Navíc s oběma přístroji fotografuji divokou přírodu, tak by srovnání mohlo být rozhodně zajímavé. Dnes byl prakticky ideální den, abych mohl takové srovnání provést, protože bylo celý den prakticky zataženo. Ideální podmínky k vyzkoušení vysokých hodnot ISO a srovnat tak oba přístroje tváří v tvář.

Metodika testování, aneb co a jak
Napadlo mě, že bych mohl celý test provést v poklidu domova, ale nakonec jsem se přeci jen přemluvil a vyrazil na hodinu pěkně ven, do chladného podzimního odpoledne.
Oba fotoaparáty jsem umístil na stativ, použil jsem drátovou spoušť a předsklopené zrcátko. K testování jsem zvolil ultra světelný objektiv Canon EF 85 f/1.2 II L USM, abych vyloučil vliv kvality objektivu, nastavil clonu na hodnotu 5.6 a celou hodinu fotil, srovnával a vyhodnocoval.

Nastavení fotoaparátu EOS 5D Mark II a EOS 7D
ISO 100 – 12800, Clona: 5.6, Priorita clony, Měření expozici bodové, Picture Style 0-0-0-0, Potlačení šumu při vysokém ISO vypnuto, RAW, ONE SHOT. Použitý objektiv Canon EF 85 f/1.2 II L USM.

Záměrně vkládám fotografie vždy po dvou, aby byl výřez co možná nejvyšší, možná to bude pro někoho méně přehledné, ale celková plocha náhledu bude o něco větší, tak si uděláte mnohem lepší představu o celkovém šumu daného přístroje.

1. Fotografovaná scéna 1.

ISO 100

EOS 5D Mark II EOS 7D

ISO 200

EOS 5D Mark II EOS 7D

ISO 400

EOS 5D Mark II EOS 7D

ISO 800

EOS 5D Mark II EOS 7D

ISO 1600

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 3200

EOS 5D Mark II EOS 7D

ISO 6400

EOS 5D Mark II EOS 7D

ISO 12800

EOS 5D Mark II

... další fotografovaná scéna

ISO 100

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 200

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 400

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 800

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 1600

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 3200

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 6400

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 12800

EOS 5D Mark II

EOS 7D

... poslední fotografovaná scéna

ISO 100

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 200

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 400

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 800

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 1600

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 3200

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 6400

EOS 5D Mark II

EOS 7D

ISO 12800

EOS 5D Mark II

EOS 7D

Zhodnocení a závěr

Závěr si asi uděláte sami, ale jak je vidět, tak určitě nový fotoaparát Canon EOS 7D se nemusí za šum vůbec stydět. Rozhodně je velmi dobře použitelný až do ISO 1600, je sice pravda, že Canon EOS 5D Mark II je na tom o poznání lépe, ale jde o úplně jinou technologii. Doufám, že jsem Vám částečně odpověděl na některé Vaše otázky a u nového fotoaparátu EOS 7D se tedy nemusíte bát, že šlápnete vedle.

V další části recenze bych se rád věnoval novému autofokusu, popsal Vám všechny jeho nové funkce a postavil ho proti dražšímu a špičkovému Canon EOS 1D Mark III, určitě se máte tedy na co těšit.

Michal Jirouš | PhotoNature.cz 05.12.2009

Article comments