Trocha dnešních obav z tropického Pantanalu
Minulý týden mi přišla od majitelů ranče poněkud znepokojující zpráva ohledně biblické záplavy. Teď je snad už situace poněkud lepší, ale přesto budou škody odstraňovat po povodních velmi dlouho. Bohužel dnes již nepopiratelným faktem je skutečnost, že se naše příroda začíná měnit a k lepšímu to pravděpodobně není. Záplavy v Pantanalu, které řídí unikátním způsobem zdejší život, se pomalu proměňují v nepředvídatelný vodní živel zaplavující stále větší území. Před dvěma lety tady zase panovala katastrofální sucha a vodní živel přišel s dvouměsíčním zpožděním. Podle posledních zpráv, byla celá oblast východní části Pantanalu zalita množstvím přívalové vody, která se rovnala téměř biblické potopě. Naštěstí všichni naši přátelé jsou v pořádku a usilovně pracují na znovu zprovoznění vědecké stanice, a zejména potom části ubytování pro návštěvníky.

Ara hyacintový, modrá krása v záplavě zelené barvy
Mezi hlavní cíl druhé návštěvy tropického Pantanalu, patřil jeden z nejvzácnějších papoušků Brazílie, ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus). Možnost pozorovat a fotografovat volně žijící ary, je vskutku nezapomenutelný zážitek. Podle posledních zpráv záchranného fondu Loro Parque Fundación, který sídlí na ostrově Tenerife, se vyskytuje ve volné přírodě sotva 5 tisíc jedinců, z nichž 90% žije v tropické části divokého Pantanalu a v neprostupné džungli zelené Amazonie. Ara hyacintový je celý kobaltově modrý, kolem očí a na bradě má žlutou barvu. Má velmi silný zobák, kterým dokáže rozlousknout i ten nejtvrdší ořech. Většinu života tráví vysoko v korunách stromů. Je zajímavé, že při naši návštěvě se ary dost často přesouvaly na zem, kde si zvláštním způsobem pomáhaly při drcení velkých ořechů.

Ara hyacintový, elegance ve vzduchu
Při mé první návštěvě Pantanalu, jsem měl možnost trávit dlouhou dobu v hnízdním teritoriu ary hyacintového, který nedaleko našeho ranče vyvádí každoročně mláďata. Nebylo dne, abychom při svých toulkách nenarazili na velké množství papoušků. Prakticky každodenně jsme měli možnost pozorovat nějaký ten druh malých a velkých papoušků, arů, amazoňanů, arating a amazónků. Jako velký milovník těchto opeřenců jsem se rozhodl, trávit dlouhý čas pod útoky komárů u jejich hnízdních nor a pokusit se tak dozvědět o jejich životě co možná nejvíce informací. Není nad osobní zkušenost, když vás ráno probouzí mohutný hlas vzácných ar hyacintových a později odpoledne se elegantně vznášejí nad vaší hlavou. Pro mě osobně to byl opravdu nezapomenutelný zážitek, na který jsem se velmi těšil.

Ara hyacintový, fotografování hnízdní dutiny 
Blízko našeho ubytování byla sestrojena unikátní železná pozorovací věž, určená k pozorování a fotografování hnízdních dutin velkých a vzácných arů hyacintových. Celý výzkumný projekt tu běží již řadu let, protože právě Pantanal je se svým největším výskytem arů hyacintových, zařazen do zvláštní oblasti, kde se provádějí různé dlouholeté mezinárodní výzkumy. Z věže bylo možné pozorovat hnízdící ary hyacintové a velkého čápa jabiru. Největší výhodou pro nás byl fakt, že s věží bylo možné částečně pohybovat a tím jsme mohli mít světelné podmínky pod kontrolou. Fotografování z takové věže není žádná legrace, o čemž se mohli kluci snadno přesvědčit. Mnohem pohodlnější bylo fotografovat ary hyacintové z naší stařičké nákladní Toyoty, nebo se snažit přistihnout ary na zemi.

Ary jako domácí slepice, aneb ulov si svého aru
Po delší době sedíme všichni pěkně spolu pod starým mangem a povídáme si o fotografování, když kousek vedle našeho stolu přistávají dva dospělí arové. Všichni se rychle snažíme popadnout svoji techniku, která je neustále připravena k akci a pomalu se přibližujeme. Arové jsou poměrně plaší, ale jeden pár hnízdí přímo v areálu ranče a dnes se zdají být méně ostražití. Někteří z nás nemají ary ještě nafotografované, a proto volíme taktiku velké obezřetnosti. Neumíte si ani představit, jak komicky musí působit 8 dospělých lidí plazících se po rozbahněné louce, ve snaze zachytit tento vzácný okamžik. Povedlo se, arové si nás prakticky nevšímají a naplno se věnují své oblíbené potravě, palmovým pochoutkám. Během půl hodiny, kdy si nás arové prakticky nevšímají, a všichni můžeme v klidu fotografovat, zažíváme řadu komických situací. Arové poskakují kolem jako domácí slepice, hašteří se mezi sebou a v naprostém klidu se věnují pouze sami sobě. Po chvíli jsme všichni plni dojmů a emocí, z téhle nečekané události. Promočení a špinaví se vracíme v klidu ke stolu, kde si vychutnáme čerstvě vymačkaný džus. Přesně takhle si všichni představují pohodlné a klidné fotografování. Za chvíli padají vtípky tipu, Michale zařiď, ať se tady pase tapír a toho uloví jaguár. No jasně, za chvíli buďte znovu všichni připraveni, dodávám s úsměvem.

Pozorovat a fotografovat volně žijící ary hyacintové je opravdový zážitek a už dnes se nemohu dočkat, až se s nimi opět shledám.

Související články:

Michal Jirouš | PhotoNature.cz  27.03.2011

Article comments