Vysvobození před shonem všedních dnů mi přinesla druhá letošní cesta na ostrov Runde. Někomu by se mohla zdát jako běžná rutina, přesto, že jsem na ostrov zavítal už po šesté, pořád mi přijde kouzelný.

Deštivá cesta na ostrov
Pár tisíc kilometrů před námi, cestou stále prší, ale to nejhorší na mě teprve čeká, trajekt mezi Rostockem a Gedserem se stane mojí noční můrou. Moře bylo vskutku neklidné a vlny dosahovaly naprosto nepřípustné výšky, a tak se stalo nevyhnutelné. Prostě a jednoduše to můj žaludek nezvládl a celou hodinu jsem vydatně krmil rybičky vybranými lahůdkami, které jsem spořádal na lodi. Co se dá dělat, někdy to prostě musí ven. Nejhorší ovšem bylo, že mě čeká ještě 20 hodin v autě a to nevěstí nic dobrého. Nakonec pomohlo pár léku na žaludeční nevolnost a hodinka spánku a byl jsem zase jako rybička.

V opravdu dobré společnosti
Dobrá parta lidí nezkazí žádnou zábavu, a když je opravdu nejhůře, tak stačí pár vtípků a hned je veselo. Stává se to už pomalu tradicí, ale pokaždé se mi podaří narazit na tu správnou bandu lidí, která nezkazí žádnou zábavu a hlavně rozumí mému občas drsnému humoru. Obě letošní cesty se nesly ve znamení pohody a pořádné legrace. Jsem moc rád, že se letošní cesty zúčastnil i můj kamarád Jirka, který se stal terčem každého našeho vtípku jen proto, že vlastnil trochu odlišnou značku fotoaparátu. Doufám, Jirko, že jsi to bral opravdu jako legraci a pevně věřím, že se ti v náruči Canonu bude dařit stejně dobře, jako v táboře žlutých.

Hon na posledního papuchalka na ostrově
Hned po příjezdu se vydáváme směrem nahoru do toho příšerného kopce, abychom zjistili, jak je to letos s papuchalky a kolik jich ještě na oblíbené skále je. K našemu velkému zklamání bohužel během 14 dní všichni vyhnízdili a pár jich zůstává dole na moři a na svoji hnízdní skálu se již nevrací. Všichni ostatní zástupci živočišné říše se pořád ještě zdržují na svém místě, a tak není o zábavu nouze. Mě však stále lákalo vystoupit až na vrchol a počkat si na to pravé světlo.

V království mlhy
Počasí na ostrově se mění každou chvíli, buď je mlha, nebo prší a hned zase potom svítí sluníčko. Po pár dnech husté a nízké mlhy hlásí trochu slunečné počasí a já ve snaze ulovit to nejkrásnější světlo trochu zariskuji. Vydávám se s čarodějem Jirkou trochu naivně směrem nahoru, na nejvyšší místo na ostrově. Cestou nadáváme jako obvykle na hustou mlhu, skrze kterou není vidět ani na pár metrů. Z nenadání, se před námi zjeví mladá dívka, která nám svojí něžnou angličtinou povídá, ať si pospíšíme nahoru, že tam krásně svítí slunce. V duchu si pomyslím, že je to celkem dobrý vtip, protože nevidím skoro na cestu a jen těžce oddychuji. Znám ostrov velmi dobře a celkem přesně vím, jaké bude kde počasí a jaké světlo nás čeká. Stačí se dostat ve správný čas na správné místo a je z poloviny vyhráno. To co nás za malou chvíli čekalo, to předčilo naprosto vše, tohle jsem na ostrově za těch pět let nikdy nezažil. Skutečně bylo nahoře téměř dokonalé světlo a navíc okořeněné hustou povalující se mlhou, kterou znám z podzimního Českého Švýcarska.

Objektiv Carl Zeiss Distagon T* 18 mm F 3,5 ZE, opravdový král
Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že v tu chvíli se nahoru se mnou vydal Jirka, který vlastní tento klenot od společnosti Canon. Předem avizuji, že tak ostré krajinářské sklo jsem ještě v ruce nedržel a s ledovým klidem můžu svého Canona 16-35 i 24mm hodit do koše. Zeiss je neuvěřitelně ostré sklo, prostě lahůdka od rohu do rohu. V kombinaci s Canon EOS 5D Mark II představuje téměř zázračnou kombinaci, kterou bych přál každému „krajináři“. Je pravda, že musí ostřit ručně, ale to u fotografování krajiny stejně dělám, tak mi to ani nevadí. Připravuji poměrně rozsáhlou recenzi na tohle prima sklíčko, protože stojí opravdu za to. Až si za pár týdnů poletím pro svého nového mazlíka EF 400 f/2.8 II, tak si tohle sklíčko určitě pořídím, protože stojí rozhodně za to.

Druhá cesta na ostrov Runde přinesla zase několik nevšedních zážitků a hlavně zase pár nových přátel, kteří jsou stejní blázni, jako já. Bylo mi potěšením kamarádi s vámi tuhle poslední letošní cestu na ostrov podniknout a pevně doufám, že se už brzy potkáme při fotografování dravců letos na Vysočině.

Dovoluji si Vás všechny pozvat na fotografickou expedici RUNDE 2012

Michal Jirouš | PhotoNature.cz  28.8.2011

Article comments