08.01.2012

Papuchalk bělobradý, tak nějak divný rok

Loňský rok byl na ostrově Runde tak nějak zvláštní a stalo se, že po dlouhých letech sem zavítalo velmi málo těchto nádherných letců. Když porovnám roky, kdy na ostrově Runde hnízdilo několik desítek tisíc ptáků, byl loňský rok opravdu tragický. Co se změnilo nevím, snad se papuchalci tento vrátí a doufám, že opět ve velké počtu.

Hodiny čekání na skále, chvíle napětí přichází
Škrábu se nahoru k papuchalčí skále a stejně jako každý rok se těším, až tyhle mrňousky uvidím. Ta úleva, když se člověk doplazí na vrchol, se nadá ani popsat. Naštěstí jsem se za ty roky naučil chodit nalehko a netahám sebou žádné zbytečnosti. Ještě pár kroků a jsem na místě, bohužel přichází velké zklamání, papuchalci nikde. Přesvědčuji sám sebe, že tady určitě někde jsou a tak s ostatními trpělivě vyčkávám. Brzy celý ostrov pokryje hustá mlha takovým způsobem, že není vidět ani na pár metrů. Po dvou hodinách čekání se začínají trousit další fotografové a hned prvního se ptám, jestli viděl papuchalky. S úsměvem mi odpovídá, ať jsem v klidu, papuchalci totiž přilétají až pozdě večer. Pro ostatní účastníky přišla tvrdá škola v okamžiku, kdy papuchalci vylítali z husté mlhy a viditelnost byla velmi malá. Papuchalci jsou velmi rychlí a fotografování je zpočátku velmi obtížné, ale pár dní tvrdého tréninku a fotografii letící papuchalka si odveze každý.

Mlha přede mnou, mlha za mnou
Ponořen v ponurých myšlenkách o labužnickém světle se dívám, jak přichází tma a mlha stále houstne. Fotoaparát nastaven na hodnoty, které mě většinou donutí s fotografováním skončit, ale naděje umírá poslední. Je téměř deset hodin večer a v tom se z levé strany ozve tolik očekáváný zvuk, který lahodí mému uchu, papuchalci se vracejí. Bohužel je tma a fotografovat se téměř nedá, navíc se papuchalci přiřítili takovou rychlostí, že celé tohle divadlo trvá pouze pár minut. Něco se muselo změnit říkám si, tohle přeci není možné. Vzpomínám si na rok 2007, 2008, kdy se dalo o papuchalky téměř všude zakopnout. Vzpomínám si na vyprávění Georgeho, rybáře, který provozuje v přístavu loď, jak mi vyprávěl, že papuchalci jednou za určité období vůbec nepřiletí. George mi říkal, že je to dáno proudy, které omílají zdejší pevninu. Pokud jsou proudy příliš studené, potravní řetězec se změní a oblíbená potrava papuchalků se vzdálí od ostrova a papuchalci nemají dostatek potravy, aby mohli krmit mladé.

Papuchalk a rybičky, můžu v klidu snít
Letící papuchalk s plným zobákem rybiček, je to nejkrásnější, co může ostrov nabídnout. Bohužel k naší smůle krmili papuchalci jen velmi zřídka, a když už přišlo na letícího s rybičkami, tak byla mlha. Frustrován s počasím na ostrově se vydávám poctivě každý den nahoru, přeci jednou to vyjít musí. Ano, skutečně jeden den se počasí povedlo a dokonce kolem mě proletělo pár papuchalků s rybičkami. Loňský rok byl tak jako tak velmi podivný, příroda se dala jen velmi špatně odhadnout a fotografování nebylo vůbec lehké.

Nemohu se dočkat návratu na ostrov a pevně doufám, že uvidím papuchalky s pořádným nákladem rybiček, jako v minulých letech.

 
Pozvánka na společné fotografování papuchalků na ostrově Runde, fotografická expedice v roce 2012 - přihláška na fotografickou expedici.
 
Související články:

 

Michal Jirouš | PhotoNature.cz  8. ledna 2012

Kategorie: Příroda | 08.01.2012
Klíčová slova: runde  papuchalk  ploskozobý  bělobradý  ostrov runde 
Facebook Twitter Google+ Linkuj Google Digg Delicious




Komentáře k článku

27.01.2012 (15:05)

Ty rybičky jsou úžasný, moc se mi to líbí Michale.

09.01.2012 (09:42)

pekný mrsky letaci a hlavne ty rybivky se mi libej:)



Přidat komentář:
Jméno: *
E-mail: 
Text: *
:-) ;-) :-D :-P :nuts: :cool: :blink: :wacko: :-/ :-| :-( :,( :mad:
Napsáno je a zbývá    znaků.
Ochrana proti spamu. Kolik je dvakrát tři? *