13.12.2009

Mravenečník a pásovec, polapeni v Pantanalu

Jak jsem slíbil minulý týden, představím Vám dalšího skrytě žijícího ducha Pantanalu, mravenečníka a pásovce. Ještě dnes si pamatuji na knížku Zdeňka Veselovského, kde jsem jako malý kluk poprvé v životě uviděl fotografii mravenečníka velkého a rozhodl se, že ho musím spatřit na vlastní oči.

Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) byl jeden z hlavních cílů naši měsíční expedice do tropického Pantanalu. Možnost pozorovat, fotografovat a spatřit vzácného mravenečníka mě neustále dráždila, a když jsem po návštěvě severního Pantanalu odjížděl s nepořízenou, rozhodl jsem se, že se ho pokusím objevit za každou cenu, tady, v jižní části Pantanalu. Co všechno tomu předcházelo a jak složité to nakonec bylo, to se dozvíte o pár řádků dále.

mravenecnik004 Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) | Giant Anteater, Model: Canon EOS-5D Mark II, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6 L IS USM, Stativ: Gitzo GT5540LS + hlava RRS BH55, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Canon SpeedLite 580EX II + Visual Echoes FX3 Better Beamer , Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800mm, Vytvořeno: 20. října 2009 16:14:31, Jižní Pantanal (Brazílie)

Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla), něco málo o druhu
Mravenečník velký
je mohutné zvíře dorůstající 1,8 až 2 m na délku. Hmotnost se obecně pohybuje mezi 29 až 65 kg a ocas obvykle měří 64 až 90 cm. Tento druh mravenečníka má velmi husté a drsné chlupy, které jsou nejdelší na ocase, kde dosahují až 40 cm. Nedospělí jedinci mají chlupy měkčí než dospělí a spolu s dospíváním jim tuhnou. Většinou bývají zbarveni šedě nebo hnědě, charakteristickým znakem je černá protáhlá skvrna, bílý ramenní pruh, masivní končetiny s třemi ostrými drápy, trubkovitý čenich a malý obličej s drobnýma očima a ušima. Mravenečník velký má až 60 cm dlouhý a 12,5 mm široký jazyk, kterým velice rychle kmitá a za jednu minutu jej může zastrčit až 150×. Při lovu potravy jazyk pokrývá lepkavá slina, která zachycuje drobný hmyz. Stejně jako ostatní mravenečníci nemá ani mravenečník velký žádné zuby. Ty nahrazují výrůstky v ústech a ve svalnatém žaludku. K hledání potravy používá mravenečník velký především svůj dobře vyvinutý čich, zrak a sluch jsou poměrně špatně vyvinuté. Živí se drobným hmyzem, obzvlášť mravenci a termity, ke kterým se dostává pomocí svých ostrých drápů, kterými rozbíjí tvrdá termitiště, případně mraveniště. Občas sežerou i housenku nebo vejce. Často bývají v jejich žaludcích nalezeny drobné kamínky, které v žaludku pomáhají ve trávení tím, že potravu rozemelou. Většinu roku žije samotářským životem. V blízkosti lidských obydlí je aktivní převážně v noci, v odlehlejších oblastech spíše ve dne, přičemž často odpočívá ve stínu stromů nebo keřů, v opuštěných norách nebo dutinách. Při spánku si tělo přikrývá svým dlouhým a huňatým ocasem. Nápadná je i jeho chůze, při které došlapuje na své klouby prstů, aby se chránil před opotřebováním svých dlouhých drápů. I přesto, že tráví většinu času na souši, je velice schopný plavec. Mravenečníci se mezi sebou dorozumívají prskáním, čenicháním, syčením nebo pachy, které jsou velice nápadné, a můžete je cítit na několik metrů daleko. O rozmnožování tohoto druhu existuje mnoho nejasností. Samec mravenečníka velkého se před pářením samici předvádí a čeká na samiččino svolení se s ní spářit. Samice se rozmnožuje zhruba jednou za 9 měsíců a po 190 dnech březosti rodí jediné mládě, které je po narození stejně barevně osrstěné jako dospělci a váží kolem 1,3 kg. Několik prvních týdnů přečkává na zádech matky, která jej tímto způsobem přenáší. Samice svého potomka odstavuje zhruba v 6 měsících života. Samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku 2,5 až 4 let, samice zhruba v podobném stáří. Mravenečník velký se může dožít až dvaceti pěti let. Pokud se cítí mravenečník ohrožený, chová se podobně jako medvěd: postaví se na zadní končetiny, přičemž mu ocas pomáhá na udržení rovnováhy a velice rychle začne sekat svými ostrými drápy, což může být pro jeho predátory, které tvoří kočkovité šelmy jako např. jaguár nebo puma velice nebezpečné a občas dochází i ke smrtelným zraněním. Většinou tedy tento obranný manévr uspěje. – zdroj WIKIPEDIA

mravenecnik003 Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) | Giant Anteater, Model: Canon EOS-5D Mark II, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6 L IS USM, Stativ: Gitzo GT5540LS + hlava RRS BH55, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Canon SpeedLite 580EX II + Visual Echoes FX3 Better Beamer , Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800mm, Vytvořeno: 20. října 2009 16:17:12, Jižní Pantanal (Brazílie)

Smutné první setkání, aneb z civilizace do nitra panenského Pantanalu
Smutné setkání, ani nevím, jak jinak bych to napsal. Po příletu na letiště v Campo Grande, odkud jsme se měli přesunout několik hodin terénním vozem do panenské části jižního Pantanalu, bylo velmi ponuré počasí. Začalo pršet a osmihodinová cesta slibovala celkem zajímavé dobrodružství, tedy spíše adrenalin, protože to co jsem zažil při přesunu z letiště na ranč, za to jsou schopni lidé na celém světě platit horentní sumy, jen aby podobnou „zábavu“ zažili na vlastní kůži. Na letišti nás vyzvedává postarší pán se svým terénním vozem, všechna zavazadla házíme na korbu našeho náklaďáku, dokonale je balíme do plachet, igelitů a celou korbu se pokoušíme hermeticky uzavřít, sice zatím nechápu proč, ale záhy to velice rychle zjistím. První hodina jízdy je celkem nudná, nová asfaltka ani zdaleka nesplňuje představy o panenské části tropického Pantanalu a já si tak říkám, co bude dál. Bohužel náš řidič nevládne ani jedním světovým jazykem a tak veškerá komunikace probíhá pouze gesty a rychlou kontrolou hodinek. Cestou se ještě zastavujeme na rychlé občerstvení, které jak mi bylo naznačeno a co jsem pochopil z gest a posunků, je na zbytek sedmi hodinové cesty to poslední. Řidič začíná emotivně vysvětlovat, že musíme jet, že začíná pršet a cesta bude nesjízdná. To co následovalo potom, o tom se mi ani nesnilo. Poslední sms zpráva domů, než na dlouho zmizím mimo civilizaci a sedm hodin offroad rallye Pantanal začíná. Tak nějak jsem si pořád neuvědomoval, že se nacházím v největší zátopové bažině na zeměkouli, a když jsme se pomalu přiblížili ke konci asfaltové silnice, začaly se dít hodně zajímavé věci. Pravý offroad začíná, naše auto se neustále propadá někde do bahna, doslova tancuje po nezpevněné silnici, která se mění po čase v menší bahnotok. Blíží se tma a naše problémy začínají být vážnější, bahna a vody přibývá a světla našeho automobilu začínají být zbytečným doplňkem automobilu. Na chvíli se dostáváme zpátky na zpevněnou část a skrze těžké olovněné mraky se snaží probít poslední paprsky slunce, když v tom na silnici leží něco velkého a chlupatého. Náš řidič si toho ale nevšímá a pod tíhou houstnoucí tmy se snaží dostat do cíle, přeci jen nám ještě zbývají asi tři hodiny jízdy. Váhavě se ptám, anteater?, bohužel ano. Moje první setkání s tímto majestátním a krásným tvorem jižní Ameriky nezačalo právě nejlépe, takhle jsem si ho rozhodně nepředstavoval. Co se dá dělat, civilizace je někdy neúprosná, bohužel pro většinu divokých zvířat nepřináší zhola nic, většinou pouze smrt a nesmyslné zabíjení. Stejně jako severní Pantanal, tak i jeho jižní část, je z velké části rozdělena na soukromé ranče, na kterých platí federální zákony o ochraně přírodě, proto samotní farmáři nemohou, a ani to nedělají, až na výjimky, vybíjet divoká zvířata. Naštěstí už pochopili, že ekoturismus jim přinese nezanedbatelnou sumu peněz a tak rádi obětují několik krav ročně, které jim uloví jaguár, nebo puma.

mravenecnik001 Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) | Giant Anteater, Model: Canon EOS-5D Mark II, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6 L IS USM, Stativ: Gitzo GT5540LS + hlava RRS BH55, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Canon SpeedLite 580EX II + Visual Echoes FX3 Better Beamer , Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800mm, Vytvořeno: 20. října 2009 16:37:16, Jižní Pantanal (Brazílie) mravenecnik002 Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) | Giant Anteater, Model: Canon EOS-5D Mark II, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6 L IS USM, Stativ: Gitzo GT5540LS + hlava RRS BH55, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Canon SpeedLite 580EX II + Visual Echoes FX3 Better Beamer , Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800mm, Vytvořeno: 20. října 2009 16:21:11, Jižní Pantanal (Brazílie)

Pásovec šestipásý (Euphractus sexcinctus), malý zázrak uprostřed kravských výkalů
První dny v Pantanalu jsem se tak říkajíc rozkoukával, pořád jsem si nemohl zvyknout, že se kolem mě neustále něco děje. Skákal jsem z naší stařičké terénní Toyoty pokaždé, když se něco kolem mě jen šustlo a plazil se po zemi za každým pohybujícím se stínem. Fernando, naše druhé oči a uši, jak jinak to lépe vystihnout, byl místní kovboj, který se už několik let věnoval provádění turistů, vědců a všech náhodných návštěvníků Pantanalu. Po deseti letech, která tu strávil jako průvodce a kovboj v jedné osobě, z něho udělaly vynikajícího znalce místní fauny a flóry. Někdy jsem nechápal, jak na takovou vzdálenost a ještě z pohybujícího se auta, mohl vidět to, co bych já nespatřil nikdy, ani kdyby mě to přeběhlo přes cestu. Za těch několik málo dní, se naučí člověk velmi dobře orientovat v terénu. Naučí se vnímat maličkosti a může tak bez větších problémů rozeznávat všechny možné vjemy, které mu za čas pomohou velice přesně určit to, co se právě v danou chvíli odehrává někde ve skrytu vegetace před ním. Bohužel všechno tohle by mi nepomohlo, kdyby se na nás neusmálo trochu toho štěstí, které se na nás zrovna druhý den po našem příjezdu usmálo. Najít tapíra, nebo mravenečníka je velmi složité, ale objevit nenápadného a skrytého Pásovce šestipásého (Euphractus sexcinctus), to už chce opravdu pořádný kus toho fotografického štěstí. Naše Toyota uhání směrem k rozlehlé pláni, kde se snažíme objevit mravenečníka, tapíra, nebo to, co zrovna přijde, nám to bylo vlastně jedno, těšili jsme se na všechno. Fernando prudce brzdí a já jen nechápavě přezírám okolí, Carol se šibalsky usmívá a jen tak ležérně povídá, pojď, ale velmi potichu. Nechápu, ohromná pláň, která je poseta tisíci hromádkami kravských výkalů nenabízí zhola nic, co by mělo upoutat naši pozornost. Najednou se všichni prudce zastaví a jen nevěřícně koukají na jednu malou hromádku kravských výkalů, které se začíná pomalu a vystrašeně pohybovat. Říkám si, je to tím teplem, nebo už začínám z toho hledání tapíra a mravenečníka blbnout?. Zalehám tak rychle, jak to jen jde, a v mžiku se přestávám vyhýbat kravským výkalům, které musím chtě nechtě ignorovat. Tiše se pokouším plazit, bohužel kravince jsou snad všude a přesto, že se snažím nevnímat ten zápach, začínají se mi zápachem kroutit chlupy v nose.
Pásovec šestipásý (Euphractus sexcinctus) je opravdu plaché zvíře, většinou se nevzdálí od bezpečí svojí nory příliš daleko, a když už, tak většinou až se soumrakem. Pozoruji dva dospělé pásovce, a nemůžu tomu pořád uvěřit. Přeci jen trocha toho štěstí se na nás usmála, přikrčen na zemi, jak to jen jde a v příšerném zápachu, čekám na ten jedinečný okamžik, který už nikdy jindy nemusím zažít. Pásovec se staví na zadní a ukazuje nám svoji typickou pózu, kdy vypadá jako roztomilé zvířátko, které je jinak obyčejně velmi odpudivé, až ošklivé. V trávě není jinak skoro ani vidět, natož když jeho tvar a barva připomíná kravské lejno. Po chvíli moje závěrka přestává stíhat nápor mačkání spouště a hlavou se mi neuvěřitelně rychle honí různé myšlenky a přání, aby se ještě jednou postavil na zadní nohy a mě se podařilo vystihnout ten jeho netypický, možná až roztomilý výraz. Kravince omámen už přestávám skoro vnímat, za krkem mě bolí, ale přesto musím vydržet. Neumíte si ani představit, jak moc takový kravinec po vydatném dešti zapáchá, ale co, fotograf musí zvládnout vše. Pásovec se nám ale dokonale odměnil, když se přeci jen asi po dvaceti minutách odhodlal postavit na zadní a krásně nám zapózoval. I takový může být nakonec nevšední den v Pantanalu, jenže to nejlepší pro nás, mělo teprve přijít.

pasovec001 Pásovec šestipásý (Euphractus sexcinctus) | Six-banded Armadillo, Model: Canon EOS-5D Mark II, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6 L IS USM, Stativ: Gitzo GT5540LS + hlava RRS BH55, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Canon SpeedLite 580EX II + Visual Echoes FX3 Better Beamer , Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800mm, Vytvořeno: 19. října 2009 17:17:40, Jižní Pantanal (Brazílie) exped005 Pásovec šestipásý (Euphractus sexcinctus) | Six-banded Armadillo, Model: Canon EOS-5D Mark II, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6 L IS USM, Stativ: Gitzo GT5540LS + hlava RRS BH55, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Canon SpeedLite 580EX II + Visual Echoes FX3 Better Beamer , Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800mm, Vytvořeno: 19. října 2009 17:15:41, Jižní Pantanal (Brazílie)

Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla), nepolapitelný duch Pantanalu
Náš pobyt v jižní části panenského Pantanalu se pomalu přehoupl za svoji polovinu a já se kromě jednoho jediného a bohužel přejetého mravenečníka, neměl možnost seznámit s tímto krásným zástupcem živočišné říše Pantanalu. Na lov mravenečníka vyrážíme každý den, dokonce se nám už podařilo spatřit vzácného pásovce a tapíra, ale mravenečníka ne a ne najít. Dokonce jsem byl ochoten se vzdát i jinak vynikajícího jídla k obědu a strpět několik hodin v dešti a nepohodlí, jen abych ho mohl jednou jedinkrát spatřit. Navíc mě velmi dráždily povídky místního biologa Lukase, který tvrdí, že ve vhodném období, to je většinou na přelomu května a červa, máte možnost střetnout mravenečníka i několikrát denně. Já navštívil Pantanal v teplejším čase a to je většina savců aktivních bohužel jen za soumraku a v noci, kdy je většinou ještě přijatelná teplota. Naštěstí pro mě, se toho rána strhl mohutný déšť a tak se i výrazně ochladilo. Neváháme ani na chvíli a pouštíme se do dalšího marného krájení kilometrů na korbě stařičké Toyoty, jen abychom se pokusili vystopovat mravenečníka. Na korbě našeho terénního auta přemýšlím, jak nejlépe zachytit tvora, který má delší ocas než svoje tělo, v duchu si připravuji různé nápady, které mi jsou nakonec úplně k ničemu, ale to tak většinou ostatně bývá. Každý fotograf divoké přírody dobře ví, že pokud se Vám poštěstí setkat se s fotografovaným objektem na velmi krátkou dobu, není příliš mnoho času na kreativní fotografování, nakonec to chce jen dlouhodobý trénink a trochu toho štěstí, výsledek se potom určitě dostaví. Fernando pomalu zastavuje naše auto a dalekohledem přezírá velké vyschlé jezero. S úžasem ho pozoruji, jak prudce se dokáže jeho hlava zastavit v ten správný okamžik a jeho šibalský úsměv říká, koukejte se hloupí Evropané, takhle se to dělá. Opravdu je nutné mít sebou zkušeného průvodce, tady jste bez něj bohužel prakticky k ničemu a neváhám se tvrdit, že bez kvalitního průvodce tu moc věcí ani nespatříte, natož vyfotíte. Fernando opět nezklamal a po téměř deseti dlouhých dnech objevil mohutného samce mravenečníka velkého. Úplně jsem se rozklepal radostí, no jo, rychle jsem si ale uvědomil všechno, co jsem o nich četl. Není totiž vůbec snadné se k němu přiblížit, proto to nechávám opět zcela jen a jen, na svém zkušeném průvodci. Máme opět ohromné štěstí, příznivý vítr nás provází už několik dnů a můžeme se tak pokusit přiblížit na „dostřel“ k mravenečníkovi. Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) velmi špatně vidí a slyší, za to velmi dobře cítí a vnímá i velmi dobře vibrace. Auto necháváme asi 500m od začátku vyschlého jezera, bude to sice velký kus cesty, ale možnost, že mravenečníka vyplašíme a on nám zmizí do přilehlého lesa, je opravdu velká. Nechceme ponechat nic náhodě a pouštíme se pomalou a tichou chůzí k němu, štěstí nám stále přeje, protože právě objevil pod hromadou hlíny svojí oblíbenou kořist. Vzrušením se úplně chvěji, tolik jsem se na něj těšil a teď je prakticky na dosah ruky. Fernando nás opouští a nechává nás samotné, abychom měli větší šanci se přiblížit. Zalehám mezi hromadu suché trávy a hlíny a začínám sledovat ladný pohyb mravenečníka. Pečlivě sleduji jeho mohutné tlapy s drápy, které se dokážou ubránit i větším predátorům, ale stejně tak dobře poslouží k hledání drobné potravy. Jeho nádherné tělo mě doslova paralyzuje, chvíli přestávám dokonce i fotografovat, a vychutnávám si ten nádherný pocit, protože se mi konečně splnil dlouholetý sen, který mě přivedl až se, na druhý konec naší zeměkoule. Asi po deseti minutách fotografování se mravenečník pomalu přesouval směrem k lesu, ve kterém po chvíli celý zmizel. Nevadí, těch pár intenzivních minut v jeho blízkosti ve mně zanechalo hluboké vzpomínky a pevně doufám, že příští rok se s ním opět v Pantanalu potkám.

mravenecnik005 Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) | Giant Anteater, Model: Canon EOS-5D Mark II, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6 L IS USM, Stativ: Gitzo GT5540LS + hlava RRS BH55, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Canon SpeedLite 580EX II + Visual Echoes FX3 Better Beamer , Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800mm, Vytvořeno: 20. října 2009 16:01:11, Jižní Pantanal (Brazílie) mravenecnik006 Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) | Giant Anteater, Model: Canon EOS-5D Mark II, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6 L IS USM, Stativ: Gitzo GT5540LS + hlava RRS BH55, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Canon SpeedLite 580EX II + Visual Echoes FX3 Better Beamer , Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 800mm, Vytvořeno: 20. října 2009 16:19:30, Jižní Pantanal (Brazílie)

Koukám, že jsem zase pěkně rozepsal, to víte, člověk, který tráví v Pantanalu nějakou dobu, má zážitků opravdu na rozdávání. Každému z Vás bych přál, aby se Vám Pantanal dostal pod kůži, stejně tak, jako mě. Příště už konečně jaguár, na kterého se určitě všichni moc těšíte.

Související články o Pantanalu:

 

Michal Jirouš | PhotoNature.cz 12.12.2009

Kategorie: Příroda | 13.12.2009
Klíčová slova: mravenečník  velký  myrmecophaga tridactyla  pásovec  šestipásý  euphractus  sexcinctus  pantanal 
Facebook Twitter Google+ Linkuj Google Digg Delicious




Komentáře k článku

13.12.2009 (19:36)

Kamaráde povedlo, souhlasim s Thomasem. Fakt paradni clanek a ten mravenecnik je super.

13.12.2009 (19:28)

Ahoj Michale, po dlouhe dobe vynikajici clanek a jeste me pobavil. Ten pohybujici kravinec me dostal:) parada. Mas proste kliku. Mej se.







Přidat komentář:
Jméno: *
E-mail: 
Text: *
:-) ;-) :-D :-P :nuts: :cool: :blink: :wacko: :-/ :-| :-( :,( :mad:
Napsáno je a zbývá    znaků.
Ochrana proti spamu. Kolik je dvakrát tři? *