Svět titěrnosti, aneb zapomenuté poklady Pantanalu
Potkat v Pantanalu mravenečníka, tapíra, ba dokonce i jaguára, je skutečně možné, ale přesto tady existuje i další svět, do kterého stojí určitě nahlédnout. V první chvíli ho člověk prakticky nevnímá, protože lákadel je tady až příliš. Pokud se ale člověk rozhodne vrátit, potom si začíná uvědomovat, že existují i další dimenze, které v minulosti téměř ignoroval. Makro svět, nebo chcete-li svět titěrnosti, je tady opravdu bohatě zastoupen a stojí za krátký pohled. Nemluvím jen o mračnu krvežíznivých moskytů, ale o poletující a plazící se kráse všude kolem. Stačí se jen pozorně soustředit a odpoutat se od ptáků a savců, kteří se pohybují všude kolem vás a ejhle, všude vidíte spousty brouků a poletujících vážek. Při své druhé návštěvě Pantanalu jsem objevil mnoho pozoruhodností, které mi zůstali při první návštěvě bohužel skryty.

Polední hon na vážky, aneb jak se opravdu zapotit
Při sklence dobrého vína se velmi dobře vzpomíná a já si právě vybavuji veselé historky, z mé poslední fotografické výpravy do světa titěrnosti. Nejnápadnějším obyvatelem světa malých, je v Pantanalu všudypřítomná vážka, tedy přesněji řečeno, množství krásně barevných zástupců polétavého hmyzu. Stačí velmi krátká procházka kolem řeky a za chvíli se učím rozeznávat všechny zdejší polétavé krásky. Vybaven novým makro objektivem neváhám a jedno pozdní odpoledne se vydávám na lov. Bohužel už první kroky naznačí, že to bude neméně složité a téměř krvavé počínání. Ve stínu je právě 35°C a já se vracím pro maskovací bundu a balím se od hlavy až k patě do ochranného oblečení. Odpolední procházka kolem řeky se rovná téměř sebevraždě, neboť zdejší moskyti si oblíbili chuť mojí krve. Pot se mi řine po čele směrem do očí a tak prakticky nic nevidím. Stejně tak rychle, jak moje nadšení začalo, tak také velmi záhy skončilo. Fotografovat odpoledne u stojatých vod, kde se prohánějí vážky, je díky krvežíznivým moskytům téměř nemožné. No co, přeci to nevzdám, říkám si jedno krásně horké poledne. Už předchozí den jsem si všiml, že vážky jsou tady aktivní téměř celý den, jen kolem poledne se přeci jen trochu uklidní. Obětuji dnešní siestu, která je každý den prakticky nutná, protože příval hovězího a dobrého vína člověka určitě unaví natolik, že je třeba se před odpoledním bojem řádně vyspat. Čekám, až bude trochu zataženo a vyrážím. Řeku mám jen pár kroků od svojí postele, a pokud se to ukáže jako špatný nápad, mohu se velmi rychle vrátit. Po pár krocích zjišťuji, že moskyti mají asi prázdniny, protože za celou dobu dvouhodinového fotografování, moje kůže neokusila ani jediný nálet těchto krvežíznivých potvor. Vážky posedávají na tenkých větvičkách a mnohdy nejeví známky života, takže fotografování je poměrně snadné. Po chvíli se ke mně připojil Zdeněk, který je také vášnivý makro fotograf a společně si vychutnáváme chvíle strávené při fotografování těchto krásných tvorů.

Život na větvi, aneb hádej, kdo jsem
Jedno deštivé odpoledne se vracím z lodi a téměř úplnou náhodou objevuji cosi, co vypadá jako uschlá větvička na malém keříku. Téměř dokonalé mimikry, které maskuje zdejší druhy tak, že je prakticky nemožné objevit jejich pohybující se části těl, se v plné kráse rozvíjí před našimi zraky. Po bližším prozkoumání zjišťujeme, že pohybující se větvička je živá. Rychle vybalujeme makro objektivy a zkoušíme skrze hledáček pozorovat místí dravou strašilku. Nejsem odborník, ale domnívám se, že jde o nějaký druh strašilky, kterou jsem nedokázal prozatím určit. Nádherné stvoření, které každého na první pohled fascinuje tvarem těla a velkým párem očí. Při větším přiblížení objevujeme zvláštní otvor, kterým se pravděpodobně živí a po zvětšení na monitoru vypadá téměř strašidelně, odtud pravděpodobně její rodový název. Téměř hodinu bez jediného pohybu si vychutnáváme společnost téhle strašidelné krásky a horečně diskutujeme, co nás asi potká příště.

Od této doby jsem pravidelně vyjížděl na každý lov se svým věrným společníkem makro objektivem a zaznamenával jsem titěrný svět plný krásy a barev. Fotografického materiálu mám opravdu mnoho, od pavouků, motýlů, vážek až po bizarní brouky a strašilky. Postupem času se s vámi ještě podělím o další svět, který jsem v Pantanalu poznal, a totiž o svět květin. Květiny a jejich něha a krása je tady vskutku podmanivá, a proto si zaslouží samostatný příběh, který budu vyprávět zase někdy příště.

Nabídka FotoExpedice Pantanal 2012

Michal Jirouš |  PhotoNature.cz 18.04.2011

Komentáře k článku